Úspěchy ODS a jejího nadpředsedy

ODS je na nejlepší cestě, že ztratí veškerý vliv na chod ministerstva vnitra. Nejprve se vzdala ministerstva samotného, pak policejního prezidenta, nyní je na nejlepší cestě ztratit jakýkoli vliv na jmenování nového (zásadní změny na tak významném ministerstvu by se měly dít na základě konsensu koaličních stran, není to sice věc zákona, ale elementární slušnosti).

Strana se od roku 2006 formálně podílela na spoluvládnutí a zároveň u nás panovalo faktické bezvládí. To vytváří živnou půdu pro aktivity, které velmi problematickým způsobem spojují politiku s podnikáním. Ten, kdo má v ruce významnou část „orgánů činných v trestním řízení“, toho dnes může využít (což je OK), i zneužít. Je tedy možné, že se ODS povede fyzicky zničit. Duchovně bude naštěstí žít dál, protože právě získává pod kontrolu významný orgán, totiž ministerstvo životního prostředí.

Základní nadpředsedova idea totiž zní: naše planeta není zelená, nýbrž modrá. Pokud zezelená, bude to konec svobody a demokracie. Aby se tak nestalo, je legitimní spojit se třeba s Putinem. Jde o globální záležitost. Člověk přikrčený mezi české kopečky (je mi sympatický od té doby, co proti němu zahájil křížové tažení Klausův předchůdce v úřadě) z toho jako věc, která se bezprostředně dotýká jeho zájmů, cítí jen ten kamaráčoft s Putinem. Tento postoj je mi blízký.

Ministrem životního prostředí se právě stává někdejší Klausův mluvčí Chalupa. V dnešním Právu najdeme několik jeho mimořádně zlomyslně vybraných myšlenek. Nepředpokládám, že by si je byli vymysleli.

Pan Chalupa byl až doposud starostou Prahy 6, kam patří i mé rodné Střešovice. Do práce jezdil každý den jinou trasou, vozil s sebou pravítko a cestu si krátil tím, že přeměřoval délku trávy. Přípustná hranice byla 8 cm, 12 cm znamenalo sankce. Protože mé rodné Střešovice jsou zahradní čtvrt, zajímalo by mne, zda pan starosta při této práci lezl přes ploty a kontroloval jednotlivé občany. Myslím, že ne, protože jednak lézt přes plot není konzervativní a jednak mnoho obyvatel tu vlastní pejsky, občas dosti macaté a bojovně naladěné.

To je detail, naznačující, že barva pana ministra je modrá do tyrkysova. Podstatné věci se týká další citát. Rozdíl mezi kapitalismem a socialismem spočívá v tom, že „my věříme, že je to právě soutěž, kde se má rozhodnout, že svět založený na vítězích a poražených je sice krutý, zlý a možná i nehledící k zásluhám, ale svobodný“. Svět založený na vítězích a poražených je něco, v čem žijeme od roku 1945. Výsledkem je to, že jsme sevřeni mezi obrozený ruský imperialismus a radikální islamismus a že proti nim můžeme postavit jen „politickou korektnost“, na níž nám oba tábory kašlou. Zkušenost ze života ve světě vítězů a poražených praví, že především je nutné, aby „soutěž“ měla pravidla, tj. probíhala spravedlivě, a aby vítězství nespočívalo ve zničení poraženého, nýbrž v udržení spravedlivého světa: spravedlivého ne snad ve smyslu „sociální spravedlnosti“, ale ve smyslu udržení rovnosti šancí, což je víc. Svět založený na vítězích a poražených bez dalšího je svět lidožroutů.

Problém ODS po Topolánkovi je problém strany, která se skládá ze samých Klausových mluvčích. Opakují Klausovy teze (na některých něco je) a jako správní mluvčí zjednodušují a přehánějí. A vzhledem k tomu, že se tak nyní navíc děje na půdě životního prostředí, je to vítězství nejen problematické, ale zároveň dosti hubené.

lidovky.cz 14. ledna 2011