Neexistující od samého počátku

Strašně se těším na okamžik, až budu moci napsat něco na jiné téma než Václav Klaus. Bohužel zatím se mi to nedaří, pan prezident mi to svými aktivitami nedovolí. Cítím to jako jakési prokletí.

Nejprve si ujasníme pojmy. Pokud jde o věci neexistující od samého počátku, dosud je reprezentovala především Mnichovská dohoda. Znamená to, že ti čtyři strejci, co se v září 1938 sešli v bavorské metropoli, tam jen tak klábosili (výsledky však byly hmatatelné a úděsné). A je třeba ještě zmínit věci zkonzumované. Vzhledem k tomu, že to česky znamená sežrané, jsou to ty, které sice z hlediska minulosti byly, ale z hlediska přítomnosti nejsou (klasický příklad: snědená jitrnice nebo ještě lépe Benešovy dekrety – proto je nelze zrušit, takže dále platí).

Do této kategorie se nyní zařadily i výsledky setkání na Hradě bezprostředně předtím, než se v Poslanecké sněmovně hlasovalo o nedůvěře vládě. Strašidelný charakter akce je stylový, takové věci se na starých hradech občas stávají.

Nejprve se zdálo, že se tam sešli představitelé koalice s prezidentem, dohodli se a prezident se za dohodu osobně zaručil.

Věc ovšem měla háček: dohoda byla pouze ústní a její obsah byl tajný. Veřejná byla jen prezidentova záruka. Navíc Klaus důrazně vyzval novináře, aby v tom nešťourali.

V LN jsem si dnes přečetl od vášnivého Klausova kritika Daniela Kaisera, že si pan prezident tak trošku malilinko za následující nejasnosti může sám, i když hlavní vina je přirozeně na těch, co ho démonizují. Pan prezident si ovšem tuto drtivou kritiku nezaslouží, nejasnosti budoval cílevědomě. Teď totiž prohlásil, že byl sice pevně odhodlán věc nerozmazávat, ale už to nemůže vydržet. Všechno je pustá lež, nebyla žádná dohoda, ani na papíře (to nikdo netvrdil), ani bez papíru. Nedomlouvali se na jménech (jistě, policejní prezident není žádné jméno), ani že by Klaus měl mít větší vliv na zahraniční politiku (tu hypotézu jsem nezaregistroval a Klausovi kritici kritizovali především formu, ne obsah). Závěr Klausova dementi zní: dohoda byla nejen nepsaná a tajná, ale navíc ani neexistovala. Jak plyne z korespondence hradní kanceláře, jak ji zmiňuje ČTK, prezident navíc nebyl garantem, ale jen svědkem, který se zjevně k setkání pouze nachomejtl. Jak by ne, když na Hradě shodou okolností úřaduje.

Prezidentskému dementi sekundují různým způsobem další účastníci: Podle místopředsedy TOP09 byla dohoda zkonzumována (zkonzumovaná jitrnice neexistuje, to dá rozum). Podle předsedy Věcí veřejných šlo jen o jízdní řád opatření, co se má stát v prosinci a co v lednu. To, jak uznáte, není žádná dohoda. Poslanec Boris Šťastný, člověk důvěryhodný, protože, pokud jde o Klause, zcela neutrální, zase neslyšel o žádné dohodě (takových bylo víc, někteří si na to stěžovali), jen o „pokusu o řešení“. Jen předseda Schwarzwenberg připouští stín pochybnosti: dohoda byla, ale jen mezi dvěma koaličními partnery, prezident negarantoval, jen zprostředkoval (to připomíná slavná dementi rádia Jerevan).

Shrnuji: původně se zdálo, že došlo k dohodě. Poté se ukázalo, že dohoda je nepsaná a tajná a prezident ji jen garantoval. Nakonec se ukazuje, že žádná dohoda nebyla.

Svědka současných historických událostí se na základě toho zmocňují pochybnosti: byla vůbec nějaká koalice? Byl pražský Hrad? Prezident ČR se vydal na dráhu Davida Copperfielda. Je to dráha kluzká: nechá nakonec zmizet i sám sebe?

lidovky.cz 4. ledna 2011