Děkovná řeč

Vaše excelence, vážený pane velvyslanče,

Dámy a pánové,

Především mi dovolte, abych poděkoval Maďarské republice a jejím představitelům za tak významné ocenění mé činnosti. Je to pro mne velká čest. Pokoušel jsem se vzpomínat, a zjistil jsem, že jediné vyznamenání, které jsem dostal od své vlasti, bylo to při maturitě. Maďarské vyznamenání mne ovšem těší taky a především z jiných důvodů.

Chtěl bych nejprve zmínit, proč jsem se před řadou let, ještě za minulého režimu, rozhodl zabývat se problematikou maďarského politického myšlení a navázat kontakty s představiteli maďarské intelektuální elity.

Po rozpadu Rakousko-Uherského mocnářství vznikla ve střední Evropě jakási země nikoho, hájemství malých států, které měly společné jen vzájemné problémy, jež nebyly schopny samy mezi sebou řešit. Jejich vztahy byly prabídné, hledaly proto pomoc u sousedních velmocí, které měly své imperiální a nepříliš čisté zájmy a v nichž se uplatnily nelidské totalitní režimy. Díky tomu se celá tato oblast stala kořistí nejprve jedné a pak druhé z nich. Malé středoevropské národy na to krutě doplatily. Je to důkaz toho, jak politicky destruktivním citem je nenávist – respektive toho, že smyslem zahraniční politiky je také, ne-li především, odbourávání nenávisti.

Díky tomu, že se mi se značným úsilím podařilo, i když ne dokonale, prolomit jazykovou bariéru, seznámil jsem se s představiteli maďarské intelektuální elity, s odkazem těch zemřelých i s těmi živými, kteří na své předchůdce navazovali. Překvapila mne jejich vstřícnost. Přitom Maďarsko bylo v letech 1918-1989 zvlášť těžce poškozeno a česká politika se o to výrazně zasloužila.

Zároveň mne to přivedlo k poznání, že k úplnému porozumění a spolupráci je nutné především, aby každý přesně pojmenoval vlastní chyby a křivdy, jichž se dopustil (v této oblasti křivdil každý každému) a tam, kde je to možné, pokusit se v rámci možností zmírnit jejich následky. Každý by měl začít sám u sebe, jednak celý ten proces skončí v neplodných vzájemných výčitkách. Toto vzájemné vyrovnání je základní předpoklad pro vytvoření stabilního politického prostředí ve Střední Evropě, pro vytvoření ovzduší vzájemné důvěry a opravdové, pevně zakotvené spolupráce – mimo jiné taky ve věci společné ochrany regionu, v němž je nám dáno žít a pracovat. Jistěže, EU a NATO jsou zárukami naší bezpečnosti, ale naše vzájemné problémy, pocházející z minulosti, za nás nevyřeší, o tom jsme se mnohokrát přesvědčili. Zde platí zásada: Středoevropane, pomoz si sám, a EU a NATO ti pomůže.

24. listopadu 2010