Korespondence s Jiřím Fraňkem II

Přečetl jsem si v pátečním PrÁvu článek Jiřího Fraňka, který se mi docela líbil, a tak jsem na něj taky v Událostech reagoval. Zároveň jsem si v tomtéž čísle přečetl článek Jiřího Hanáka, z něhož se mi zejména jedna pasáž nelíbila ani trochu, a ani to jsem si nenechal pro sebe. Obě poznámky z rubriky Co týden dal pro pořádek cituji:

Jiří Franěk upozorňuje v Právu na to, že kolem soudního řízení s řidičem, který údajně vytlačil z dálnice automobil a málem zabil dva lidi, protože jejich auto mu bránilo rozvinout možnosti jeho Superbu, vzniká poněkud lynčerská atmosféra. Uvádí přitom jako argument důležitou maličkost: dotyčný by to nemohl udělat, aniž by si dost poškodil vlastní auto (což se taky stalo). Je obtížné předpokládat, že by něco podobného udělal úmyslně (podotýkám jen, že to mohl udělat taky v záchvatu nepříčetného vzteku, ale to, že je schopen něčeho podobného, by psychologické nebo psychiatrické vyšetření mělo prokázat). Pak je taky možné, že to způsobila chyba v předjíždění, jejímž smyslem sice mohlo být způsobit předjížděnému nepříjemnost, ale ne takovou, aby ho málem zabil. Drtivá většina z nás viděla jen nepříliš kvalitní a na první pohled otřesný záběr z dálniční kamery. Franěk v té souvislosti píše: „Paragrafy trestního zákona … rozlišují jen trestné činy úmyslné a nedbalostní, nic mezi tím“. Na tom je hodně pravdy, a je mi líto, ale tak trochu to platí i o procesu s vítkovskými žháři (to říkám já, ne p. Franěk).

„Bývalému režimu připisuji k dobru vymýcení obrny, pravidelnou zdravotní péči o mládež, zejména tu zubní. Povinné očkování, síť jeslí a školek a masivní program škol v přírodě“, píše v Právu Jiří Hanák. Podobná slova chvály (úměrná době, očkování proti obrně tehdy ještě myslím nebylo) by bylo možno utrousit i o protektorátu, a podobným způsobem se po válce před soudem hájil K. H. Frank (nikdo nehladověl, což byla pravda, když vynecháme ty, co měli tu smůlu, že byli zrovna v koncentráku nebo v base). Ostatně nacisté byli taky socialisté, jenom národní (přesněji řečeno používali cizího slova „nacionální“).

Nato mi došla následující reakce pana Fraňka:

Chybinka se vloudí, někdy i dvě:

1. Očkování proti dětské obrně bylo v tehdejší ČSSR zavedeno v roce 1960. Československo bylo prvním státem, který tuto nemoc vymýtil, což ocenila i WHO.

2. U žhářů z Vítkova lze zpochybnit úmysl vraždit, nikoli však úmysl škodit. Házení zápalných lahví do cizích oken není pouhá nedbalost.

reakce mnou poněkud zacloumala, zdálo se mi, že se vůbec netýká věci a nemohl jsem se ubránit silnému dojmu, že se pan Franěk prostě chce hádat. Takže jsem reagoval:

Žádná chybinka. O očkování proti obrně jsem psal v souvislosti s protektorátem (německým), v roce 1960 sice protektorát byl, ale ruský. Pokud jde o žháře z Vítkova, psal jsem, že se to platí tak trochu. Tj. že zákony nejsou schopné postihnout určité nuance. Problém žhářů z Vítkova je myslím v tom, že je otázka, zda chtěli přímo vraždit, ale očividně jim bylo fuk, jestli někoho zabijí nebo ne. Jo a jinak, člověče, Vy mě ale musíte nenávidět. Doležal

Připouštím, že poslední větu jsem mohl formulovat ohleduplněji, i když se mi nezdá, že by se netýkala podstaty věci. Ostatně myslím, že panu Fraňkovi se to stane občas taky. Nato jsem dostal odpověď:

Nenáviděl jsem jediného člověka, to byl Leonid Iljič. Jen jsem si dovolil upozornit na dvě zpochybnitelná tvrzení, Cituji: 1. "očkování proti obrně tehdy ještě myslím nebylo". 2. "ale tak trochu to platí i o procesu s vítkovskými žháři" (míněna nedbalost). Pokud z toho vyvozujete nenávist, je za tím zřejmě nějaký Váš problém.

zazdálo se mi, že snad jde o nedorozumění, a odpověděl jsem:

já jen upozorňuji na to, že "tehdy", jak z kontextu vyplývá, znamená za protektorátu Čechy a Morava (kouknul jsem se předtím, stejně jako zřejmě i Vy, na Wikipedii a zjistil jsem, že očkování proti obrně bylo u nás zavedno až na počátku 60, let). Pokud jde o proces s vítkovskými žháři, chtěl jsem jen upozornit, že to, na co podle mého názoru zcela správně poukazujete, že v některých věcech nejsou zákony dost "odstíněně" formulované (nejde přece jen rozdíl mezi úmyslnou vraždou a nedbalostí), jen jsem dodal, že to platí i pro vítkovský případ: mluvit v tom případě jen o nedbalosti je úplně od věci, jen si nejsem jistý, zda se to dá kvalifikovat jako vražda (ve stádiu pokusu) v pravém slova smyslu. S řadou Vašich článků nesouhlasím, tak už to ve světě chodí, s některými ale souhlasím velmi a to se týká zvlášť tohohle posledního. Na základě jednoho dost nejasného záběru kamer na dálnici se rozvinulo něco jako davová psychóza, upozornit na to je legitimní a velmi potřebné (musím se přiznat, že mně to, o čem píšete, nenapadlo). Což jsem se pokusil vyjádřit a překvapilo mne, že to tak nelibě nesete. Doležal

Že o nedorozumění tak docela nešlo, jsem pochopil z následující reakce pana Fraňka:

Tak to jsem opravdu nepochopil. Zejména jsem však nepochopil, co má protektorát společného s úsměvným faktem, že současná pražská koalice hodlá zavádět něco, co tu bylo a fungovalo už za bolševika.

Musím se přiznat, že tomu absolutně nerozumím. Jiří Hanák píše o věcech, které lze přičíst k dobru minulému režimu. Já jsem mluvil o tom, že něco podobného by bylo možno přičíst k dobru i protektorátu. Co chce říci pan Franěk, nevím. zase mám intenzivní dojem, že se chce hlavně hádat. Znovu opakuji, že s panem Fraňkem v mnoha věcech nesouhlasím, ale protože nejsem slepý, nemohu neuznat, že dokáže napsat velmi pronikavé texty o věcech, které by mně, protože se na politickou scénu dívám z trochu jiného úhlu, ale asi nejen proto, ušly. Tam, kde nesouhlasím, neberu si servítky (stejně, jako to dělá pan Franěk). Pokud jde o citace z jeho textů. které se mi líbí (resp. upozorňování na ně, Právo si před časem zamklo archiv, takže mohu rozsáhleji pasáže jen upozorňovat, nikoli citovat), budu v nich pokračovat. V korespondenci s panem Fraňkem ovšem nikoli, po této zkušenosti to považuji za bezúčelné.

21. listopadu 2010