Rozhovor pro deník Magyar HírlapCo pro Vás znamená udělení ceny? Vyznamenání je pro mne velkorysým oceněním mého dlouholetého úsilí o porozumění mezi našimi národy a o usmíření a spolupráci ve střední Evropě. Kdy a proč jste se začal učit maďarsky ? Začal jsem se učit maďarsky na začátku osmdesátých let. Navštívil jsem několikrát služebně Budapešť (pracoval jsem tehdy jako programátor a kupovali jsme počítač od Videotonu), setkal jsem se se zajímavými lidmi a zjistil jsem, že odbourání jazykové bariéry mi pomůže v užším kontaktu s intelektuálním prostředím v Maďarsku a umožní mi seznámit se blíže s moderními maďarskými dějinami (u nás tehdy panovala úplná a zlomyslná ignorance) a s pozoruhodnými autory. Obojí se v podstatě povedlo, i když moje maďarština zdaleka není dokonalá. Koho považujete za důležitého v maďarské politice 20. století? To je těžká otázka. Maďarsku mezi světovými válkami nechyběli schopní politici (István Bethlen), ale trpěli velkými iluzemi o možnostech Maďarska v tom hrozném území mezi Hitlerem a Stalinem. Po válce zase už nešlo vůbec nic. Mám jistou úctu k Imre Nagyovi, přestože to byl komunista –v rozhodujícím okamžiku svého života se zachoval statečně: například ve srovnání s československými komunistickými politiky, kteří (až na jednoho jediného) v roce 1968 podepsali v Moskvě bezpodmínečnou kapitulaci. Zabýval jsem se podrobněji publicisty a mysliteli, kteří psali o střední Evropě s porozuměním a se vstřícností. Zaujal mne především István Bibó a Dezsö Szabó. Jaké jsou podobné a odlišné rysy komunistického období v Maďarsku a Československu? V Maďarsku existovalo něco jako národní jednota. To je velmi důležité, národ je sice nehmotná, ale politická instituce, nedá se např. zakázat a těžko se s ním manipuluje. V Československu přežívala iluze československého národa. Ale fakticky to bylo tak, že zemi obývali na západě Čechoslováci a na východě Slováci. Češi přišli o svou národní identitu, resp. vzdali se ji. Proto utrpěli za bolševismu daleko větší duchovní a politické škody než Maďaři (a řekl bych, že i větší než Slováci). Čím se lišil pád komunismu v Československu a v Maďarsku? V Československu ještě v říjnu 1989 skoro nikdo nevěřil, že komunismus může padnout. V Maďarsku byl v té době už v troskách. Změny se odehrály během pár týdnů, byly chaotické a uspěchané. Nicméně dnes, po dvaceti letech, mám dojem, že se rozdíly za pár let po převratu vyrovnaly. Byli jsme sousedy, po staletí jsme žili ve státních útvarech habsburské říše, po roce 1945 jsme byli pohromadě v sovětské sféře zájmu, vzdálili jsme se opravdu na počátku 21. století od sebe na světelné roky? Jaký byl dodnes obraz Maďarska v Česku? Problém je dvojí: jednak se rozdělením Československa Maďarsko stalo pro mnoho našinců vzdálenou, trochu exotickou zemí, jednak se české politické a žurnalistické elity i za Fica většinou více či méně solidarizovaly s oficiózní slovenskou politikou. Česká republika by vlastně měla hrát zprostředkující roli, ale nemůže, protože čeští politici byli v roce 1918 vlastně hlavní viníci řešení, které nepřineslo nic dobrého Maďarům, ale ani Slovákům, ani nám. V českém poměru k Maďarsku a Maďarům hraje velkou roli nepřiznané špatné svědomí. Přitom náprava nemůže být nějakým návratem k minulému stavu, je třeba vymyslit něco nového. Jak hodnotíte dnešní situaci Maďarska, novou Orbánovu vládu a její možnosti? Mně je samozřejmě nynější maďarská vláda bližší než ta předchozí, i když i k té bych rád byl spravedlivý. Pro mne jako pro člověka zabývajícího se politikou je tu jeden problém: Orbán vyhrál příliš, vyhrál skoro všechno. Když si představím, že by se něco podobného podařilo u nás třeba ODS (jmenuji stranu, která je mi u nás blízká), vstávají mi hrůzou vlasy na hlavě. Je nešťastné, když je zcela legitimním způsobem natolik marginalizovaná opozice (neodhlížím přitom od toho, že si to způsobila o značné míry sama). Skoro bych řekl, že hlavní úkol, který před FIDESZem stojí, je vyvarovat se pokušení tuto situaci zneužít. Pozn: poslední otázku a odpověď redakce vynechala. Magyar Hírlap, 13. listopadu 2010 |