Zkouška síly

To, co proběhlo včera v Poslanecké sněmovně, bylo nevyhnutelné, i když na střetnutí vláda - opozice nebyl zvlášť vábný pohled. Vláda má v Poslanecké sněmovně silnou pozici a ČSSD není na něco podobného z minulých čtyřech let zvyklá. Jen tím se dá vysvětlit tvrzení Bohuslava Sobotky, že koalice svou početní většinu zneužívá. Minulá koalice ji „zneužívat“ nemohla, protože žádnou neměla.

Zvyknout si na novou situaci opozici to zatím moc nejde. Vypadá to, že odstranění jednoho velikého a vypaseného Paroubka dalo vznik mnoha Paroubkům malým. Předseda KSČM Filip se vžívá do pozice tribuna lidu, to je spíš legrace. Razantně se ovšem předvádí i exministr kultury Jandák. Bylo by však nespravedlivé přehlížet některé věci:

Za prvé, některé opoziční protesty nejsou jen tak vycucané z prstu. Především ten základní: stav legislativní nouze se podle jednacího řádu sněmovny používá mj. v situaci, kdy státu hrozí značné hospodářské škody. Je zároveň zjevné, že do stavu legislativní nouze se v tomto případu dostala koalice prohranými senátními volbami. Nedovedu si jen představit, jak má tuhle politickou záležitost posoudit a rozetnout Ústavní soud. Nespokojenost odborů vyvolala novelizace Zákoníku práce, podle níž má mít mj. výkonnost státního zaměstnance hodnocena víc než odsloužené roky. Člověk, který v této zemi prožil aspoň půlstoletí, se jen obtížně brání podezření, že jde o masivní podporu úřednického šplhounství. A zpětné zdanění stavebního spoření za tento rok je něco, co do kompetence ÚS nejspíš patří. Rozhodnost vlády by jí samé mohla v budoucnu tak říkajíc spadnout na hlavu.

Jinak je včerejší střetnutí jen nevyhnutelnou zkouškou síly, které bývá porobována nová vládní reprezentace v nové situaci. Opozice si musí odzkoušet, jak pevná je vláda v kramflecích, co všechno vydrží, zda prokáže dost rozhodnosti a soudržnosti. A vláda musí ukázat, jak dokáže využít svou převahu v PS. Premiér Nečas má jen málo prostoru pro manévrování a kompromisy. Tuzemský kolorit dávají střetnutí jen projevy buranství na obou stranách, patrně zcela spontánní a nechtěné.

Zbývá jedna opravdu znepokojivá věc: opozice ve stavu legislativní nouze (v opravdovém i v přeneseném slova smyslu, v PS většinu nemá a nový Senát zatím ještě nefunguje) je v pokušení zatáhnout do hry Ústavní soud a odbory. Nářky nad tím, že ÚS funguje jako třetí poslanecká komora, jsou k ničemu v situaci, kdy legislativa i exekutiva Ústavní soud do této role tlačí a vystavuje ho pokušení. Neméně problematická je i snaha přenést spor z jednací síně PS na ulici, tj. zainteresovat naše federalizované odbory. Ty jsou vystaveny pokušení ještě mocnějšímu, které se nemusí vyplatit: pokušení politizace. Přitom shromáždit v hlavním městě čtyřicet tisíc křiklounů z celé republiky (jistě, část z nich přišla spontánně) není těžké ani nákladné. Zorganizovat účinnou stávku je obtížnější: buď se účinnosti podaří dosáhnout tím, že se rozlítí co nejvíc lidí (ochromení železniční dopravy); je ovšem sporné, zda se rozlícená veřejnost bude v tomto případě zlobit na vládu. Anebo se účinnosti dosáhnout nepodaří a odbory si pod sebou podříznou větev. V každém případě se opozice vystavuje podezření, že bojuje proti vládě i za tu cenu, že udělá z ČR kůlničku na dříví. Což je čistočistý paroubkismus.

lidovky.cz 3. listopadu 2010