ARCHIV

Ošidné souvislosti podceňování

Ve světě, včetně toho evropského, George W. Bush, 43. prezident USA, získal pověst nebezpečného, primitivního kovboje. Střízlivěji uvažující hlavy však Bushe přirovnávají ke jeho značně odlišnému krajanovi z jiné doby, prezidentskému předchůdci Woodrow Wilsonovi, bývalému profesoru filozofie na univerzitě v Princetonu. Ten se v roce 1919 na mírové konferenci ve Versailles snažil zabránit opakování jatečních obřadů první světové války, nepříliš úspěšně prosazoval princip sebeurčení národů a demokracii jako záruku univerzálního míru. O realizaci takové vize teď Bush usiluje v hanebně spravovaných arabských zemích. Též si zaslouží dodat, že Bush je tím prvním americkým prezidentem, který se vyslovil pro vytvoření nezávislého palestinského státu.

Než se svým otcem Bushem, 41. prezidentem USA, syn má víc společného s 40. prezidentem Ronaldem Reaganem. Oba jsou bývalí guvernéři velkého státu (Texas a Kaliforie ), oba jsou typy neintelektuálské, ochotní na sebe vzít značná rizika (Irák a SSSR). Přímočaře, ne vždy diplomaticky se vyjadřující, jeden označil svého odpůrce jako Říši zla, druhý jako Osu zla. Bushův styl, rozhled, motivace, temperament, přiměly některé komentátory charakterizovat jeho působení v Bílém domě jako Reaganovo třetí, ústavou nedovolené vládní období. Před zvolení prezidentem byl už Bush znám jako guvernér Kalifornie, státu se sedmým největším ekonomickým výkonem na světě.

Pokud jde o Ronalda Reagana, ten v Bílém domě nezřídka pochrupával na vládních poradách, jeho schopnost koncentrace byla údajně minimální, na prstech jedné ruky bych spočítal americké intelektuály, kteří by se o něm nevyjadřovali s pohrdáním - se sklony k agresivnímu počínání (Grenada, Libye) a jak on tu Ameriku ekonomicky ruinoval.

Že by se byl přičinil o zruinování Sovětského svazu? Kdepak, s tím on přece neměl nic společného. Tak to například tvrdil Strove Talbott, někdejší Clintonův spolužák, jím povýšený na náměstka ministra zahraničních věcí. V Moskvě zánik vlastní říše interpretovali jinak. "Americká politika osmdesátých let byla katalyzátorem, přivodivším kolaps Sovětského svazu," potvrdil Oleg Kalugin, bývalý generál KGB.

Doporučuji k přečtení a produmání knihu Petera Schweitzera s titulem VICTORY a podtitulkem The Reagan Administration´s Secret Strategy That Hastened the Collapse of the Soviet Union (Atlantic Monthly Press,1994) čili jak se Reagan přičinil o rozpad SSSR.

Reagan odmítal názor, že komunistické režimy jsou "prostě jinou vládní formou" (slova experta nestora George Kennana), a naopak byl přesvědčen, že je to ona Říše zla, které je nutno nejen zabránit v jejím dalším rozpínání. Byl odpůrcem onoho „containment“, oficiální doktríny předchozích prezidentů, která odpovídal onomu druhu utkání na hřišti, kde jedno mužstvo brání soupeři proniknout na svou polovinu, aniž se samo snaží zaútočit opačným směrem a střelit branku.

S takto defenzivní strategií mínil Reagan skončit . Do Bílého domu se nastěhoval v lednu 1981 a ještě týž měsíc se pustil do uskutečňování likvidace bolševického impéria, jemuž tehdy předsedal již podstatně vetchý Leonid Brežněv (zemřel v listopadu 1982). Na spoluautorství se zejména podíleli William Casey, šéf CIA, původu irského tak jako Reagan, a Caspar Weinberger, ministr obrany, s kořeny českými.

Bylo dohodnuto soustředit se na slabosti Sovětského svazu a pořádně jich využít, což znamenalo: podporu Solidarity v Polsku; podporu bojovníků v Afghánistánu; všemožně oslabit Moskvu ekonomicky - zejména snížením světové ceny ropy, možnostmi získávat zahraniční úvěry, zpřísněním embarga na vývoz technologie, učinit pro SSSR obtížnější přístup na západní trhy, a zbrojit natolik, aby na to Sovětský svaz nemohl stačit. A k tomu desinformace, včetně dojmu, že ten Reagan je nebezpečně nevypočitatelný válečný štváč.

V Polsku došlo k vyhlášení stanného práva v prosinci 1981. Velká vlna zatýkání

přeťala většinu kontaktů, zbyl pouze plukovník Kuklinski na generální štábu armády. Vysychala izraelská konexe a Vatikán, vzdor dobrému osobnímu vztahu mezi papežem a Reaganem (oba byli terčem atentátu ve stejné době), se ostýchal angažovat.

Reagan suspendoval Jaruzelskému doložku nejvyšších výhod, v důsledku čehož tarif na dovážené polské zboží povyskočil až na 400 procent. Decimovaná, ale stále přežívající Solidarita potřebovala jak fondy, tak technické vybavení (komunikace). Přísun peněz zařídil bankéř Casey a převody zašmodrchal tak zdatně, že jejich skutečný zdroj byl k nevypátrání.. Velkou zásluhu na tomto antikomunistickém úsilí měl Lane Kirkland, předseda největší americké odborové organizace AFL-CIO. Přes složku Solidarity v Bruselu putovalo potřebné technické vybavení do neutrálního Švédska, kde přibaleno k nevinnému zboží dorazilo do přístavu v Gdansku a pak ke správnému adresátovi. Zprávami ve svém vysílání rovněž vypomáhal Hlas Ameriky.

V Afghánistánu Casey zásoboval domorodce sovětskými zbraněmi, zakoupenými v Egyptě. Zásadní obrat způsobily zásilky protileteckých raket Stinger, jejichž zásluhou kvapně ustával sovětský vzdušný ruch. Casey se také s pakistánskou podporou postaral o rozšíření konfliktu severním směrem, na sovětské území, kam začali pronikat partyzáni a dělat neplechu.

Jak známo, po válce Yom Kippur v roce 1973 na Blízkém východě došlo ke zrodu kartelu OPEC a k devastujícímu zmnohonásobení cen ropy.Z 10 USD na 35 USD za barel a každý vzrůst o jeden jediný dolar znamenal extra příjem jedné miliardy dolarů ročně do kremelských kufrů. S takovými pomlázkami se pak daly financovat všelijaké nepravosti kdekoliv ve světě.

Veledůležitým bodem Reaganovy rozkladné ekonomické strategie bylo úsilí přimět Saudskou Arábii ke značnému zvýšení produkce ropy, a tím i k radikálnímu poklesu její ceny. Tento ošemetný úkol měl na starost Casey, těšící se osobní přízni krále Fahda. Casey argumentoval skutečností, že z vysokých cen mají zejména užitek nepřátelé saudské monarchie - Kaddáfí v Libyji, Chomejni v Iránu a zejména ovšem Moskva. Roku 1985 Fahd konečně souhlasil a produkci řádně rozjel: ze 2 milionů barelů denně na 9 milionů barelů; během pěti měsíců cena za barel klesla z 35 na 12 dolarů. Moskvě se tak kvapem vypařily miliardy tvrdých příjmů, pětiletý plán investic a rozvoje byl ve psí. Navíc odběratelé druhého největšího exportního zboží, zbraní - zejména v arabských zemích - najednou neměli čím platit.

Sovětský svaz se od prvopočátku své existence důkladně věnoval průmyslové špionáži. Ledacos se mu podařilo ukrást a ještě víc získával z veřejně přístupných zdrojů. Odhaduje se, že se stotisícová armáda sovětských pracovníků plně věnovala překladům zahraničních materiálů. Francouzům se podařilo zrekrutovat vysoce postaveného důstojníka KGB v oddělení technické dokumentace. Od něho se pak Západ dozvídal, po čem Sověti nejvíc baží.

CIA se pustila do práce. Koordinovala zhotovování nepřesných plánů, falešných podkladů, úchylných specifikací, které přes všelijaké prostředníky Sovětům podstrkovala a též prodávala. Radost pak byla pohledět na úrodu takového ovoce. V Omsku byl vybudován gigant chemického průmyslu k nepoužití. Zautomatizovaná výroba traktorů na Ukrajině se pozdržela o rok a půl, než se inženýrům podařilo vymést všechny mouchy. Nejvíc patálií způsobily zesabotované computer chips, problém k nerozmotání.

Tím se Reaganovy nevlídné novoty ještě nevyčerpaly. Zvýšil vojenský rozpočet o čtvrtinu a soustředil se na moderní technologii, pověstnou Achillovu patu bolševiků. Korunu tomu nasadil projekt SDI - ony "Hvězdné války." Zda Washington doopravdy věřil v uskutečnitelnost ochranné klenby nad Amerikou, do níž by nepronikly nepřátelské rakety, nebylo tolik důležité jako předpoklad, že si Moskva touto možností nemohla být jista a proto se musela pustit do protiopatření, která jí přišla na miliardy, akutně potřebné jinde. Vznikla nová byrokratická struktura jménem Glavkosmus, 16 komplikovaných odvětví, řada nových výzkumných ústavů se pustila do úmorné práce problematických hodnot. "USA chtějí Sovětský svaz ekonomicky vyčerpat v soutěži o nejnovější a nejdražší zbraně," prohlásil v televizi Gorbačov a měl svatou pravdu.

Mudrcové se budou ještě hodně dlouho přít o všech příčinách, jež přivedly k zániku komunistický experiment, onu hanebnou zkušenost dvacátého století. Snad historie pochopí a ocení Reaganovy nikoliv nepodstatné zásluhy, ty, jež mu svět včetně jeho vlastní země prozatím vesměs upírá. Reagan, zasažen potupnou Alzheimerovou chorobou, dožívá se letos na svém rozsáhlém kalifornském ranči 92 let a nerozpoznává návštěvníky včetně svých někdejších nejbližších spolupracovníků.

Teď se nám ale tento bývalý americký prezident se značným zpožděním objevuje v nečekaném světle. Zasloužila se o to profesorka Kiron K. Skinnerová z pennsylvánské Carnegie Mellon univerzity. Při pátrání po pramenech pro svou knihu o konci studené války totiž objevila bedny obsahující neznámé Reaganovy dopisy - prozatím jich je pět tisíc a ještě jim není konec. Psal přátelům, známým, dlouze odpovídal na dopisy osob neznámých, vlastní rukou se pouštěl do témat o smyslu života, o lásce, manželství, osudu. Perfekcionisté se všímají jeho nedokonalosti v gramatice a syntaxi. Mě po přečtení pár ukázek ale nejvíc překvapila jeho erudice a smysl pro humor. – I jeho odpůrci mrzutě připouštěli existenci Reaganova talentu komunikátora, jeho schopnosti sdělovat.

Brilantní ústní projevy, to zdaleka není Bushův případ, jenž jen s námahou ze sebe vymáčkne věty na jakkoliv jednoduché téma. Letos měl ale odvahu pustit se do riskantního konfliktu, proti vůli velké většiny světa. Jestliže mu wilsonovský idealistický záměr s demokracií v arabské oblasti vyjde, zaslouží si stejně značné uznání jako Reagan, ač ve vší pravděpodobnosti, upřeno bude oběma. Budu se poněkud divit, ale rozhodně nebudu želet, jestliže se Bushovi podaří zopakovat Reaganův triumf.

Ota Ulč (Redakčně zkráceno)