Případ Srba, předchůdce kauzy Vítkov

Jednou z výhrad Petra Hájka k probíhajícímu procesu s vítkovskými žháři bylo. Že přenos ze soudní síně připomíná informování o politických procesech v 50. letech. Já osobně si myslím, že přímé přenosy (rozhlasové, televizní, po internetu) ze soudních síní jsou zásadně nepřípustné. Důvody jsem vyložil v článku, který vyšel v Lidových novinách. Tato záležitost se ovšem stala předmětem sporu už v letech 2003 -2004 v odvolacím řízení před pražským Vrchním soudem v případu Srba a spol. Zrekapituluji zde, co jsem o té věci psal v té době v Událostech.

Pátek 24. října: Proces se Srbou před senátem Vrchního soudu v Praze bude přenášet televize. Ředitel zpravodajství Šámal si to vyžádal a Vrchní soud údajně souhlasí. Prý to není nic proti zákonu. Ve skutečnosti je to naprosto skandální a barbarské. K věci se ještě vrátíme.

Sobota 25. října: K televiznímu procesu se Srbou se vyjádřil velmi pěkně premiér Špidla: „V žádném případě se na přenos procesu s Karlem Srbou dívat nebudu. Když si představím, do jakých podrobností a intimních věcí u soudu jde, tak vlastně půjde o jakousi reality show. A to pokládám za nejpokleslejší žánr v televizních přenosech.“ Zato ČT podle slov šéfredaktora zpravodajství Nováka chystá veleakci: ve čtvrtek i v pátek bude o přenos pečovat pět redaktorek zpravodajství ČT (mohli by požádat o výpomoc kolegy ze sportovní redakce, aby to probíhalo jako reportáž z hokejového utkání), bude připraveno i studio ČT na Kavčích horách s hosty. Komunističtí politici s přímým přenosem souhlasí – jak by ne, jistě je mrzí, že tuto technickou vymoženost neměli k dispozici v padesátých letech minulého století.

Následující článek vyšel v Mladé frontě dnes 27. října 2003. Česká televize uvedla důvody, proč se rozhodla přímý přenos uskutečnit, důvody jsem v Událostech zveřejnil a posléze okomentoval.

Úterý 28. října: Petr Uhl (komentář v dnešním Právu) se domnívá, že Špidla neměl právo vyjadřovat se k televiznímu přenosu procesu se Srbou. (Špidla prohlásil, že se na něj rozhodně dívat nebude, protože ho pokládá za pokleslost). Srovnává to se známou Chruščovovou kritikou na adresu ruských výtvarníků na počátku šedesátých let. To srovnání po mnoha stránkách kulhá: Špidla je premiér demokratického státu a ne bolševický diktátor. Když Chruščov prohlásil nad obrazem jistého nešťastníka: toto jistě namaloval osel svým ocasem, znamenalo to pro toho člověka, že měl na nějaký čas utrum. Špidla nemá žádné prostředky, jak zasahovat do činnosti veřejnoprávní televize a do činnosti nezávislých soudů. Jestli něco ovlivní, tak počet diváků, kteří budou proces sledovat, a to ještě nepatrně, premiérova popularita a autorita ve společnosti je v tuto chvíli nevalná. Má ovšem ve své kritice nápadu s přenosem zcela pravdu a má plné právo svůj názor vyjádřit.

A druhá státotvorná poznámka: taky prezident Klaus se vyjádřil k televiznímu přenosu z procesu se Srbou. Má obavu z jeho zpolitizování (ve skutečnosti je zpolitizován od samého počátku). Nicméně i on má v tomto případě právo se ozvat, má v zásadě pravdu a je dobře, že se ozval.

Středa 29. října: Předseda Rady pro rozhlasové a televizní vysílání Pospíchal se vyjádřil k televiznímu přenosu z procesu se Srbou. Televizní přenosy ze soudní síně by podle jeho názoru „měly být povoleny jen v případě, že to nepřinese vážné riziko nevhodného ovlivňování obětí, svědků či ostatních stran v trestních řízeních, jakožto i porot a soudců“. „Budeme o přenosu na našem nejbližším zasedání určitě hovořit“, prohlásil. „Zastávám názor, že cílem soudního řízení je nalezení spravedlnosti, a tomu musí být podřízeno vše. Domnívám se, že způsob medializace může soudní líčení ovlivnit." Pan Pospíchal má úplně pravdu.

Čtvrtek 30. října: Podle obhájce Víta Širokého si jeho mandant nepřeje, aby televize vysílala komentovaný přenos ze soudní síně a „není příliš nadšen“ ani přenosem nekomentovaným. Proto vznese proti procesu námitku, jde o ohrožení práva obžalovaného na spravedlivý proces. To je zcela zjevné. Předseda Rady ČT Mrzena vydal osobní stanovisko (Rada nesmí přímo zasahovat do tvorby a vysílání pořadů), v němž uvádí, že avizovaný přímý přenos České televize je neadekvátní způsob plnění veřejné služby. Podle Mrzeny je dále komplikovanou otázkou, zda kamera ČT skutečně zastupuje občana při výkonu práva osobní účasti na jednání. I on má samozřejmě pravdu.

Pátek 31. října: Soudce Lněnička, tentokrát s oběma přísedícími, projednal protest dvou obžalovaných proti televiznímu přenosu z procesu se Srbou a spol. Tentokrát obžalovaným vyhověl a přenos nepovolil. Zdůvodnil to tím, že právo na obhajobu stojí nad právem informovat veřejnost o průběhu v přímém přenosu (informovat veřejnost lze tisíci různými způsoby, přičemž přímý přenos je ten nejnešťastnější). Rozhodnutí je správné, bohužel na něm ulpí podezření, že soud vyhověl politickému tlaku (první Lněničkovo rozhodnutí mělo, jak se ukazuje, dosti osudový význam).

10. října 2010