Nepodceňujte ten signál!

Noviny občanské části politického spektra (programově zejména MfD) se přestaly středeční demonstrací zabývat, paběrkují, nanejvýš bilancují v komentářích, a v podstatě přešly k dennímu pořádku. Je to možná příliš brzy. V Právu naproti tomu se zejména dozvukům a ohlasům demonstrace věnují na prvních stránkách. Na jednu stranu je to pochopitelné, jsou to levicové noviny a akce patřila mezi odborovými demonstracemi k těm úspěšnějším. Navíc je významná, protože vystavuje zkoušce zároveň vládu i opozici (tj. ČSSD, KSČM netřeba žádné zkoušce vystavovat). Výsledek napoví hodně o tom, jak bude česká politika do budoucna vypadat. Jakési náznaky už jsou k dispozici.

Z vlády přišly signály ochoty ke kompromisu. Změna platových tarifů se odkládá (pokud se pamatuji, v této věci nebyla ve vládě už před demonstrací úplná jednota). Odborářům vyšel vstříc i ministr Drábek. Odboráři jeho návrhy ohodnotili jako „posun vpřed“, ale bavit se chtějí přímo s premiérem. Zjevně se na to cítí. Silným v kramflecích se cítí i Bohuslav Sobotka: vládní ústupek ve věci tarifů je podle něho důsledkem demonstrace a reakcí na masovou účast lidí na protestu. ČSSD si akci zaknihovala jako svůj vlastní úspěch, a právem. Je s ČMKOS jedna ruka.

V Právu píší poněkud entuziasticky o „obrovské demonstraci“. To je ovšem přehnané, obrovská demonstrace je v Česku demonstrace v řádu statisíců. Věcně vzato, z těch, které organizovala ČMKOS, patří k těm úspěšnějším.

Jiří Franěk píše v dnešním Právu: Tu demonstraci bych nepřeceňoval, ale nechtěl bych být členem vlády v zemi, kde demonstranti vylamují dveře na vnitru.“ To je dobré, já bych v takové zemi zase nechtěl být občanem, ale bohužel musím. Pan Franěk mluví o „bourácích“, ale pokud jsem tomu rozuměl, má na mysli vládní autory nepopulárních úsporných opatření. Já bych řekl, že slovo „bouráci“ sedne v první řadě na ty, co zdemolovali vestibul na MV. Nicméně zdá se, že ministr John nemá své lidi vůbec pod kontrolou. Před stávkou se vyjadřoval tak, že se s policisty jaksi napůl solidarizuje. Prohřešil se proti zásadě „vaše řeč budiž ano ano, ne ne“ (což je někdy i zásada prakticky politická) a obojakým postojem demonstrující jednak povzbudil, jednak rozlítil. Navíc je otázka, zda bylo vůbec prozíravé spořit na platech policistů – jednak jejich práce je mimořádně riskantní a namáhavá, jednak jsou, realisticky vzato, pro hladký chod státu občas důležitější než resorty spravující „neviditelnou ruku trhu“. Teď už je bohužel pozdě, ústupky by jen přilily oleje do ohně.

ČSSD stojí na rozcestí: v parlamentu se jí v příštích čtyřech letech nepodaří prosadit takřka nic (ústavní většinu koalice naštěstí nezískala). Pokušení přenést politický zápas (dejme tomu „také“) do ulic, kde si „pánové ani ruce neumejou“, je poměrně velké.

Před rozcestím je i vláda. Prokázat vůli ke kompromisu je praktické a slušné, ale ještě důležitější je prokázat pevnost a soudržnost. Je to velká zkouška, a může se stát, že pestrost, různost zájmů a vzájemná konkurence vládních stran je tak velká, že v ní neobstojí. Pan Nečas si zatím vyřizoval účty se svým koaličním spojencem a se svým předchůdcem ve stranické funkci. Teď stojí před závažnějším úkolem. Copak mu asi na Hradě poradí?

lidovky.cz 23. září