Problém jménem Terry Jones

Pastor jakési nepříliš významné protestantské sekty kdesi na Floridě Terry Jones se rozhodl, že v den devátého výročí útoku islámských teroristů na „dvojčata“ v New Yorku a na Pentagon demonstrativně spálí ne veřejnosti dvě stě exemplářů Koránu – s odůvodněním, že je to kniha plná zla.

Formálně vzato (a formální hledisko je v právní záležitosti rozhodující) mu v tom nemůže nikdo zabránit. Americká ústava pálení koránu (stejně jako náboženských a státních symbolů) nezakazuje. Když texaský soud rozhodoval o tom, že v Texasu a dalších 47 státech USA se ruší zákaz „zneuctívání americké vlajky“, uvedl ve svém zdůvodnění mj.: „vláda nemá zakazovat projevy názorů jen proto, že je společnost považuje za urážlivé s nepřípustné.“ Jako projev svobodomyslnosti se mi to velmi líbí.

Pastorovo rozhodnutí vyvolalo v řadách amerických i evropských politických představitelů zděšení, rozhořčení a obavy. Akci odsoudil prezident Obama, ministryně zahraničí Clintonová, znepokojení nad násilím, které může akce vyvolat, dal najevo velitel amerických jednotek v Afghánistánu generál Petraeus. (Moc to nepomohlo, v Kábulu prý už tisíce demonstrantů provolávalo smrt Obamovi.) Bílou vránou je newyorský starosta Bloomberg, který prohlásil: „Může se to zdát divné, bráním jeho právo, i když si myslím, že je to odporné“ (a odvolal se přitom na první dodatek americké ústavy).

Je to opravdu divná věc: hned na první pohled se pozorovateli zvenčí zdá, že USA už nemohou unést tíhu své ústavy. Americká společnost je se jeví jako nadměrně svobodná, když ji politici poměřují s nynějším rozhořčením všude na světě, a zejména v islámských kruzích, a zejména v těch radikálních. Vypadá to, jako kdyby Amerika byla prohrála nějakou válku, a vítěz, který se jen obtížně definuje (protože je to kolektiv, do něhož patří nejen větrem ošlehaní válečníci z afghánských hor a „bojovníci“ z Al Kaidy, ale i břichatí byrokrati z Bruselu a vyčůránkové z Kremlu), ještě nestačil – možná že právě pro svou velkou různorodost – zformulovat podmínky kapitulace, takže je v USA musí jen jaksi preventivně odhadovat. Tím ale protivníka jen povzbuzují, aby je ještě stupňoval. Vím, že tohle zobecnění je trochu nespravedlivé, je to jen nadsázka, která má zvýraznit situaci.

Pokud jde o pastora, jedná se o excentrika pochybné pověsti. Na to se mu podařilo způsobit ve světě dost slušný vyrvál. Zažívá si svou chvilku slávy. Je pozoruhodné, že si nedovede v konfrontaci s islámem a s islámským radikalismem představit nic jiného, než že spálí několik výtisků náboženské knihy. Je to pro mnoho lidí pobuřující a urážlivé a zároveň naprosto neúčinné, nebo, jak se dnes říká, „kontraproduktivní“. To nemá po ruce žádné myšlenky? Když má člověk nějaké přesvědčivé argumenty proti nějaké ideologii nebo nějakému náboženskému učení, nepotřebuje pálit knihy, kde jsou zapsány, protože je to zbytečné. Na druhé straně na ozbrojené a vycvičené lidi, připravené vraždit ve velkém a za tím účelem obětovat vlastní život, pálení knížek asi moc nezabere.

Demonstrace Terry Jonese i reakce amerických a vůbec západních politiků vzbuzuje dojem, že západní demokracie ztratila své zakotvení. Proti svým nepřátelům nemá po ruce nic jiného než pálení jejich knih, ti, co jsou proti pálení, to činí jen proto, že mají strach z následků, a člověka, který ty následky hodlá přivodit, musí vlastně prosit (i když dost výhružně), aby toho koukal nechat, protože pořád ještě ctí svou ústavu. Nejde mi o to navrhovat nějaká militantní, silácká řešení, nejsem k tomu kompetentní: chci jenom skromně konstatovat, že tohle prostě vůbec nemůže natrvalo fungovat. A protože na Spojených státech a na jejich schopnostech jednat účinně, energicky a spravedlivě závisí svoboda Evropy a tedy i naše svoboda, jde z toho závěru strach.

(P.S. Pan Jones nakonec od svého záměru ustoupil. Jenže se našli dva jiní, které inspiroval, a ti pálení zrealizovali místo něho, i když to udělali jen na svém soukromém pozemku a spálili jen pár knížek. Dalo se to čekat.)

12. září 2010