Štvanice pokračuje

Česká politika působila v posledních čtyřech letech dosti nesnesitelným dojmem. Lidé to kladli většinou na vrub Paroubkovi, jeho agresivitě a aroganci, politické neserióznosti a nedostatku jakýchkoli zábran, zejména pokud jde o KSČM. To je ale jen jedna, viditelnější stránka celkově hnusné situace. Pak tu byla druhá, snad ještě důležitější: existence vnitřní opozice v ODS, které byla trnem v oku Topolánkova pochopitelná snaha emancipovat se od Klause. V nepřehledné vřavě se zjevně mj. podařilo rozvrátit pražskou organizaci strany. Strana na to v minulých volbách doplatila a v nadcházejících možná ještě doplatí.

Topolánek se octl mezi dvěma mlýnskými kameny, vnější a vnitřní opozice se nejspíš aspoň občas domlouvala (viz schůzky Paroubek – Klaus před svržením vlády). Politika Topolánkova kabinetu byla protikomunistická, ostražitá vůči Rusku, vstřícná k té části politiků i voličů, kteří se kdysi, v době Sarajevského atentátu, postavili proti Klausovi (expremiér tu věc oprávněně považoval za překonanou). To velmi vadilo nejen Paroubkovi, který na spolupráci s komunisty postavil svou politickou strategii, ale i Klausovi, pro nějž představoval Havel a jeho spojenci větší nebezpečí než Grebeníček, Filip a Putin dohromady. Topolánek pohrál, nejprve ti první svrhli jeho vládu, pak ho ti druzí vypudili z předsednického křesla.

Z tohoto hlediska představují nečekané volební výsledky z května jen poloviční vítězství: Paroubkova strategie se zhroutila, komunisté se stali bezvýznamnými. Vznikla silná volební koalice, jakou ČR dosud nepoznala. Jenomže: součástí této koalice je i TOP09, v mnoha ohledech pokračovatel topolánkovské linie. Stojí na vlastních nohách a silou konkuruje ODS. To je pro ODS o to nepříjemnější, protože formálně volby nevyhrála ona, ale ČSSD. Před recyklovanou klausovskou ODS stojí náročný a zcela nový úkol: spolupracovat jako rovný s rovným s někým, kdo není zrovna Zeman.

Významnou součástí protitopolánkovské vnitřní opozice byla žurnalistická lobby. Opírala se o bulvár a vyložené provokace (pokud ho nezastupovala sama, viz akce vířivka), nebo dokonce o služby lidí s praxí v tajných službách (Monte Argentario). Ve velké většině případů nešlo o politické problémy, ale o údajnou morální nízkost politického protivníka. Přes simulovanou nestrannost (padni komu padni) se noviny z pravé části politického spektra staly figurkou na politické šachovnici.

Liší se dnešní situace od tehdejší nějak podstatně? Hlavními soupeři jsou ODS a TOP09. První konflikty měly v podstatě politický charakter. V kritice Schwarzenbergova vyjádření na adresu Sarkozyho měl Nečas nepochybně pravdu. Následovala série útoků, které už zdaleka tak jednoznačné nejsou: konflikt ohledně funkce a pravomocí „státního tajemníka pro evropské záležitosti“, spor o „povodňovou daň“ a o novelu zákoníku práce. Vypadá to, že Nečas vyhlásil válku šéfům těch resortů, které musel při sestavování vlády přenechat největšímu koaličnímu partnerovi. To je ale jen menší část pravdy.

Předvolební kampaň byla zahájena zbraněmi těžkého kalibru: Nečas nepřímo označil TOP09 za nafouklou marketingovou bublinu, stvořenou hrstkou přeběhlíků, schovávající se za zády nastrčeného maskota, za stranu monarchů, nastrkující své poddané do čela kandidátek. Jeho podřízený naopak vychválil ODS: „Neslibujeme, nespíme, neklikáme(?), nekopeme kolem sebe, ale pracujeme.“ žurnalistická lobby pak podtrhla ctnosti ODS a nízkosti protivníka historkami o tom, jak Karel Schwarzenberg část nějaké schůze prospal a chvíli při tom dokonce i chrápal, že Kalousek „mezi blízkými“ charakterizuje Nečase nepublikovatelnými výrazy, že kdesi (opět neveřejně) nazval B. Sobotku „malým Goebbelsem“ a ministru Kocourkovi řekl, že ODS výhledově zničí (Kocourek to sice popírá, ale v občanskodemokratických kruzích je to „veřejným tajemstvím“). Těžko se pak divit, že podle LN spory mezi oběma stranami přerostly běžné koaliční kočkování a konflikt bude po volbách pokračovat.

To je zjevné zejména poté, co „nezávislá mediální lobby“ (v MfD) rozjela akci „minomety Patria“. Věcné jádro je podezření, že se náměstek ministra obrany Kopřiva pokusil obejít výběrové řízení a že někde za tím je korupce. Odtud se vine pomyslná linie k exministrovi Bartákovi (je nyní poradcem ministra Kalouska) a k samotnému Kalouskovi, který byl v polovině devadesátých let náměstkem ministra obrany a musel čelit různým podezřením. S Kalouskem TOP09 stojí a padá. Je velmi těžké odlišit, co je věcné a co je pouhá palice na politické protivníky.

Zdá se, že se pomalu vracíme do situace před květnovými volbami. Konflikt podobný, metody stejné. Co vlastně chtějí modří kořeni z ODS? Koalici nebo opoziční smlouvu s ČSSD? ČSSD je v relativní výhodě: je pořád ještě silnější. A navíc: je těžké se zbavit dojmu, že Klaus a jeho lidé by si lépe rozuměli s Paroubkerm než s jeho případnými nástupci.

Lidové noviny 6. září 2010