Dost bylo odsunu!

Daniel Kaiser se ve svém komentáři t 25. srpna (Stokrát rozbité tabu není tabu) věnuje veřejné rozpravě kolem nálezu hromadného hrobu německých civilistů z roku 1945. Znepokojuje ho „způsob, jímž se tu o moderních česko-německých dějinách posledních dvacet roků zvyklo mluvit a psát.“ Lidem prý připadá nesnesitelný, viz „mnoho příspěvků na internetu i jinde, dokonce krajně odmítavých“. Alergicky reaguje, jak píše na jiném místě, „i mnoho lidí jinak normálních, příčetných“. Pan Kaiser cítí potřebu se jich zastat.

„Už léta je česká společnost vystavena sérii článků, reportáží, peticí, knih, dokumentárních a později i celovečerních filmů, které si z česko-německé minulosti rutinně vybírají českou odplatu, ačkoliv ta byla až posledním a rozhodně ne tím nejkrvavějším dějstvím celé tragédie.“ V textu ovšem hovoří – kromě sloupku Ondřeje Štindla, s nímž polemizuje - pouze o dvou konkrétních výtvorech, a ty do tohoto okruhu vůbec nepatří: o nedávném článku z Die Presse a o filmu o K. H. Frankovi z r. 1979, který je sice „silně znehodnocen komunistickou propagandou“, ale přesto je pro neinformované cenným zdrojem poznání (vykutálené, že?) Je tu třeba připomenout, že česká veřejnost je prakticky od roku 1945 zasypávána hnojometem nacionalistické protiněmecké propagandy. Když se otevřel prostor svobody, věnovala se řada českých intelektuálů veřejně českým hříchům, aniž by se přitom vykrucovali jako malí kluci, „že ti druzí byli ještě horší“. Taky není pravda, že Němci přehlížejí české oběti, němečtí politici je zohlednili při vytváření Česko-německé deklarace, a to až moc. Přistoupili na nestydatou českou doktrínu o příčině a následku (nacistický teror - příčina, „odsun“ a zvěrstva, která ho provázela – nutný následek). Přitom to, že se někdo chová jako prase, nedává nikomu druhému právo, chovat se taky jako prase, byť třeba o něco menší.

Sebekritická verze česko-německého konfliktu tvoří podle Kaisera „pevnou součást tuzemského intelektuálního mainstreamu“. S tím by se mělo něco dělat: stačí jen náhubek, nebo je třeba té součásti přímo zavřít hubu? „Dorovnání informačního manka“ prý trvá už bezmála dvacet let“, to je zjevně víc než dost a mělo by se konečně přestat. Němci dorovnávají informační manka od Jaspersovy otázky viny podnes, a zrovna to nikomu nevadí. A tvrdit že díky „dorovnávání“ budou mít dnešní dvacetiletí představy na úrovni propagandistických brožurek SdL je roztomilá rudoprávní demagogie. Podobně vyznívají i řeči o lidech, kteří si „dokázali vsugerovat, že svým domnělým nabouráváním tabu něco riskují“ a usilují nejbezpečnějším způsobem dosáhnout pocitu neohroženosti. Místo neslušných spekulací o tom, co kdo zamýšlí, by bylo náležité věnovat se tomu, co kdo říká.

Tolik křiku kolem jednoho hrobu! Vždyť to, co se děje, se děje v duchu české státní doktríny: kritizují se „excesy“. Těch ještě bude, takových hrobů je moc. Panu Kaiserovi dnes i to vadí.

Lidové noviny 31. srpna 2010