Změny v ÚSTR: nehněvejme se předčasně

Specifikem českých novin se stávají rozhovory, v nichž se za nedobrovolné pomoci toho, s kým se rozhovor dělá, profiluje ten, kdo rozhovor pořizuje. Ten první slouží jen jako slamník či trampolína, na níž se ten druhý může vyřádit. Tak svého času demaskoval Daniel Kaiser v LN exprezidenta Havla otázkou, zda je opravdu tak „rozkuchaný“, že by mu byla milejší smrt než jedna nepříjemná operace. Exprezident je starý a nemocný, nemohl tedy reagovat přiměřeně, tj. po mackovsku. Ale nekřivděme panu Kaiserovi, byl to bezpochyby jen náhodný úlet, o čemž svědčí hned jeho následující rozhovor s Václavem Klausem, který by mohl klidně kandidovat na zápis v Guinessově knize rekordů v oboru servility.

Ještě systematičtějším je ovšem Petr Zídek v rozhovoru s novým ředitelem ÚSTR Danielem Hermanem z LN 14. srpna. Pan Zídek je zjevně znepokojen změnou ve vedení instituce a klade tedy panu Hermanovi nepříjemné otázky, protože se prý ukázalo, že „ředitel… musí být opravdu dobře prokádrován“. Takže: byl jste členem Pionýra, SSM, ROH nebo nějakých dalších organizací Národní fronty? Jenže panu Pernesovi nikdo nevytýkal členství ve zmíněných organizacích, nýbrž studium na VUML, to, že vyzdobil pár svých historických prací bolševickými žvásty a že použil v jedné své práci citace z jiné, cizí, tak říkajíc nestandardním způsobem. Jistě, podobné věci (kromě té poslední) dělal kdekdo a neměla by se z nich dělat věda – kromě jednoho jediného případu, a to, když se dotyčný uchází o místo ředitele Ústavu pro studium totality. Hrozí totiž střet zájmů: někdo, kdo by měl být předmětem studia ústavu (i když třeba pouze jako statistická jednotka), se mu staví do čela.

Stejně problematická je Zídkova nepřímá výtka (jde o otázku!), že pan Herman po dokončení studia na teologii složil slib věrnosti ČSSR (jinak by nedostal souhlas k výkonu povolání). Sliby podobné povahy se skládaly při přísaze na vojně. Byla to čirá formalita, vynucený slib, který neplatí. Proto se pana Pernese zrovna na tohle nikdo neptal, a právem. Jinak by to znamenalo, že podmínkou pro ředitele ÚSTR je modrá knížka, což je alibismus a srandovní hloupost.

Navíc jsem přesvědčen, že pan Zídek se zlobí zbytečně. Normalizace ÚSTR se za jeho mohutného přispění povedla a pan Herman s ní nehne, ani kdyby chtěl (sám pokorně slíbil, že „případ Kundera“ se opakovat nebude). Ústav bude nadále sloužit jako cenzurní instituce, která ochrání celebrity a kamarády celebrit tím, že svěří jejich kompromitující materiálie historikům v klotových rukávech, bádajícím někde v jejich sklepeních a dbajícím o to, aby se nedostaly do nepovolaných pracek. Zároveň si nepochybně dokáže posvítit na různé kverulanty, kteří se pletou našim novým papalášům pod nohy a dosud se zdálo, že jsou čistí jako lilium. Pan Herman, soudě podle toho, co sám řekl, bude nanejvýš usilovat o kompromis mezi sobrým a špatným. Kompromis mezi dobrým a špatným je něco ještě horšího než špatné, protože je to stejné jako to špatné, jenom to nevypadá tak blbě.

Lidové noviny 24. srpna 2010