Nezvyk z úspěšných voleb

Výsledek červnových voleb je něco, co ČR od svého vzniku nepamatuje. Nezvyk působí zejména tradičně v parlamentu zastoupeným velkým stranám jisté potíže. Na terénu nezatíženém hrozícím patem se nějak neumějí pohybovat.

Nejnápadnější je to u ODS. Octla se v situaci. kdY ztratila premiantství na pravici, což je pro ni zjevně něco jako ztráta panictví. (Přitom její premiantství jí od roku 1996 nebylo k ničemu). Teď nejdřív přenechala rozhodující posty ve vládě relativně silným politickým partnerům, což vyvolalo dojem, že jí nic jiného nezbývá. Poté se zřejmě v důsledku obnovených hradních kartáčů a hektické činnosti různých poradců pokouší situaci napravit. Pokus o instalaci státního tajemníka pro evropské záležitosti je přes Nečasovo vykrucování těžké pochopit jinak než jako pokus ukousnout si od TOP09 kus ministerstva zahraničí. Nato Nečas přešel do útoku proti nemilovanému ministru financí Kalouskovi. Ten před asi čtrnácti dny za výrazné premiérovy podpory navrhl, aby se o stokorunu snížila sleva na přímé dani a vytvořil se tak jakýsi „protipovodňový fond“. Nyní s odvoláním na koaliční smlouvu svůj souhlas bere zpět. Ta věc nemá jen „ekonomickou“ dimenzi. ČSSD nadšeně souhlasí, a tak chování náčelníka ODS začíná v této souvislosti trochu připomínat chování Jiřího Paroubka v době Fischerovy vlády: napřed ČSSD jako demiurg vlády ve vládě něco podpořila, pak to jako opoziční strana, disponující v PS většinou, poslala ve Sněmovně ke dnu. Za podpory „napříč spektrem“. Zde je to jen naznačeno, roli komunistů by mohla tentokrát hrát ČSSD. To by bylo lehce proradné a bezprostředně před dvojími volbami, v nichž se ODS může dočkat velmi nepříjemných výsledků, taky neprozíravé. Navíc ODS je teď slabší než ČSSD, zato koaliční partnery má silné jako dosud nikdy.

ČSSD se zase vrátila v čase do „postzemanovského“ období. Prošvihla to, co udělala ODS, a nestabilizovala své řady Sněmem co nejdřív po volbách. Silného šafáře s bejkovcem v ruce, z něhož měli potentáti z vedení plná kaťata, se nedokázali náležitě a včas zbavit tím, že by stabilizovali řady „obrozené“ ČSSD. Teď jim – před volbami - místo dvou ostrakizovaných poslanečků v PS (Paroubek a Rath, mohou je v současné situaci postrádat) hrozí zase agresivní vnitřní opozice. Vracejí se do špidlovské éry s tím rozdílem, že jsou v opozici.

Zkrátka: volby dopadly velmi dobře. Tak dobře, že čeští politici, zvyklí na daleko horší situace, si s tím nevědí rady.

lidovky.cz 23. srpna 2010