Sirotkům z ČSSD se hlásí nový tatínek

Za dvacet let své dejme tomu obnovené existence se ČSSD představila jako lehce nesvéprávné společenství. Existuje tu jakýsi blátivý chaos, z něhož se občas vynoří strašidlo, Jožin z bažin, samozvaný spasitel, který dá této tvárné hmotě pevnou formu a naplní děsem své nepřátele i své přívržence (takže přívrženci začnou na čas poslouchat). Tento způsob vlády se brzy vyčerpá, spasitele mají nakonec plné zuby i straničtí přátelé“, takže mu nezbude než utéci do lesa nebo propadnout se do sníženého politického přízemí.

Důvod je zjevně ve složení strany. S tou, kterou komunisté v roce 1948 schramstli, má společného prd. Všichni už, čerchmanti, umřeli. V prázdné skořápce se usalašila skupina stalinistů s lidskou tváří z levého křídla OF, dále (a to hlavně), normalizační komunisté z nejnižších pater KSČ, kteří v popřevratové panice vyskákali z oken, aniž by si příliš ublížili. A pak skupinka nešťastných nostalgiků, usilujících obnovit slávu někdejší ČSSD podobně, jako Koruna česká by ráda obnovila zašlou slávu české monarchie.

Je zjevné, že podobné společenství dokáže zvládnout jen nestydaté, arogantní a náležitě sprosté individuum. Vzhledem k limitům takto ustrojených vůdců se ve straně po nedlouhé době zvedne jakési tiché brblání a nakonec se jejich spolupracovníci vysloveně třesou na to, až führer, tedy přesněji lídr, klopýtne a bude ho možné dorazit (v tom jsou nepodcenitelné zbytky normality v ČSSD). Zatím se vždycky dočkali. Následuje, bohužel, opět jen blátivý chaos, přitahující spasitele jako zkažené maso masařky.

Z dnešního Práva vyplývá, že jeden je už na obzoru. Budete se divit, ale jmenuje se David Rath. Jeho cíl je jasný: „Sociálně tržní hospodářství a stát veřejných služeb“. Zatím jsme si na něj v Evropě půjčovali, tuto techniku je nyní třeba inovovat. Základnou sociálně demokratické politiky je střední třída: především lékaři a policajti (zlomyslné poznámky si odpustím), dále i učitelé, lidé pracující v kultuře a v sektoru veřejných služeb. Ti musí tvrdě pracovat, ostatní stejně nebo více majetní se naopak zdaní, až se z nich bude kouřit. Jednoduchá technika, díky níž záhy dohoníme a předhoníme lidovou Čínu.

Pokud jde o domácí poměry, s odpůrci „se budeme muset poprat“ (souboj s Miroslavem Mackem nebyl zcela přesvědčivý, ale předpokládám, že pan Rath se od té doby zdokonalil v bojových uměních, a kromě toho bude mít k dispozici dobře placené policajty). To není žádná nulová tolerance (jistěže ne).

Potud David Rath. Nešťastná sociální demokracie! Náš politický systém ji potřebuje, ale ne s Milošem Zemanem, Jiřím Paroubkem nebo Davidem Rathem v čele. Jak těm nešťastníkům pomoci? Bohužel, nejde to, museli by si pomoci sami. A je zatím zcela jasné, že to nedovedou. Máme se tedy na co těšit.

lidovky.cz 3. srpna 2010