ARCHIV

US-DEU ve stavu klinické smrti

Do Unie svobody byly kdysi vkládány veliké naděje: měla to být „ODS s lidskou tváří“, strana schopná splnit to, co ODS naslibovala. Málokdo u nás dokázal tak rychle nashromáždit tak vysoké preference. A málokdo je taky dokázal tak rychle prošustrovat.

Souvisí to se samotným vznikem této strany. Nesla si v sobě od počátku svou smrt. Shromáždili se v ní disidenti z ODS, když předtím neuspěli v ne zcela korektním pokuse o vnitrostranický puč. Dále ztroskotaní vyčůránkové z ODA. A konečně lidé stržení počátečním nadšením z toho, že se na pravici „konečně něco děje“, lidé z vnějšku, bez velkých zkušeností v politice. Pověst tohoto nesourodého společenství byla od počátku lepší, než jeho skutečný potenciál.

Nyní, jak se zdá, dospěla strana do závěrečné fáze své krátké existence: začíná se rozpadat její základna na střední a nižší úrovni. Lidé, kteří se angažují v nějakém politickém uskupení, chovají kromě nadšení pro jeho programové zásady ještě taky naději, že pomůže ukojit jejich osobní ctižádost. Co ale mohou „střední kádry“ US-DEU očekávat např. od příštích voleb do krajských samospráv? Její preference jsou hluboko pod pěti procenty. Ve volbách do pražského zastupitelstva (taky kraj) je vyluxovali Kaslovi Evropští demokraté. A tak hrozí, že v okamžiku příštích voleb do Poslanecké sněmovny ze strany zbude jen nejvyšší vedení. V takové situaci se nedá dělat žádná účinná volební kampaň.

Pro kritickou situaci, v níž se dnes US-DEU nachází, je příznačné, že má před sebou dvě možnosti, obě špatné. Buď zůstane v nesourodé vládě jako její nejslabší článek a udrží si díky tomu jakýs takýs politický vliv. Zaplatí za to tím, že bude nucena ke kompromisům tam, kde by se měla vyhraňovat, aby si udržela dosavadní příznivce a získala nové. Její politika bude mít pachuť oportunismu. Nebo odejde z vlády a pravděpodobně tak přivodí či uspíší její pád. To jí bude přičteno k tíži, neboť tak pomůže Klausovi a ODS v jejich tažení za mocenským monopolem. Navíc se ukáže, co znamenají 2% veřejné podpory spojené s nulovou mocenskou základnou. Zbude jí tedy aspoň věrnost zásadám a čistý štít. Opravdu? Nebude se spíš každý ptát, co vlastně unionisté v té vládě vůbec pohledávali a proč tam vydrželi tak dlouho? (Nechci za to US-DEU odsuzovat, jen upozorňuji, že i pak bude její pozice vnitřně nalomená.)

Třetí cesta, jak se zdá, neexistuje. Snad by pomohl výrazný lídr. Musel by přijít odněkud zvenčí, jako kdysi Miloš Zeman do ČSSD. Potíž je v tom, že výrazné lídry přitahují strany, které jsou v nějaké vleklé krizi – ale zápach mršiny je odpuzuje. Navíc je u nás o výrazné lídry zvenčí veliká nouze.

Místopředseda US-DE Hadrava minulý týden prohlásil: „Kdyby nastoupilo nějaké nové, krásné, čisté, nádherné vedení, tak by se s těmi preferencemi možná něco událo. Ale takových lidí já moc neznám.“ Znamená to, že se US-DEU musí spokojit s vedením starým, ošklivým, špinavým a nevábným? To by snad bylo přece jen trochu nespravedlivé zhodnocení. Nad ruinou US-DEU zachvacuje člověka lítost ze zmarněné šance. Na české politické scéně je pořád jakési neobsazené, prázdné místo. Nikdo se však do něho nedokáže strefit.

19. září 2003