Na těchto volbách velmi záleží

Naše chronické problémy s demokracií mají svůj původ v „sametové revoluci“. Tenkrát se zrodilo (nebo bylo novou elitou potvrzeno) hluboké opovržení politikou.

Dostal jsem, dopis od jednoho čtenáře, nepochybně slušného a odpovědného člověka. Píše: „Nežijeme v normální společnosti, žijeme ve zvrácené společnosti.“ Je to pocit mnoha lidí. Připadá mi velmi přehnaný. Ve zvrácené společnosti jsme žili před listopadem 1989. Nějak jsme na ni pozapomněli. Dnešní společnost má daleko k ideálnímu stavu, ale na rozdíl od té předlistopadové je reformovatelná. To je to podstatné, čím se liší demokratická společnost od nedemokratické. Občan, demokrat, se ptá: čím jsem já přispěl k tomu, že naše společnost má tak daleko k ideálu? Naši lidé jsou přesvědčeni o něčem docela jiném: zasloužili bychom si žít v daleko lepší společnosti, než je ta dnešní. Tomuto uvažování nerozumím. Proč?

Hlavní viníci jsou, jak se zdá, politici. Kdo to jsou, politici? Iniciativa Vyměňte politiky hlásá: „Jsme normální lidé. Nemáme ambice stát se politiky. Jenom se nechceme spokojit s tím, jak politici v ČR fungují.“ Politici tedy nejsou normální lidi. Jsou potřební, ale asi tak jako kdysi antoušci nebo dnes popeláři. Jsou špinaví a trochu smrdí. Nepříjemná síla, kterou si my normální lidé najímáme z nezbytí. Viliam Buchert o tom v Mladé frontě dnes píše: „Politické strany, pleťte se co nejmíň do našich životů… věnujte se v tichosti správě země, k tomu dostanete od nás (normálních lidí,bd) mandát.“

Novodobá česká politika od svého zrodu době národního obrození, od Havlíčka po Masaryka, stála na zcela opačném základě: lidé, pleťte se co nejvíc do života politických stran. Politika může být demokratická a úspěšná jen tehdy, když se na činnosti politických stran v rámci svých možností podílí co nejvíce „normálních lidí“ bez závratných politických ambicí. Pak je naděje, že dokážou demokratickou cestou ze sebe vygenerovat do vyšších pater ty nejlepší, a že si je dokážou pořádně ohlídat, kdyby se snad snažili svému poslání zpronevěřit. Politika by měla být věcí nás všech. Že se přitom budeme zuřivě hádat, je přirozené, to patří k hledání pravdy a spravedlnosti. Není divu, že ještě před rokem 1948 měly i nekomunistické politické strany řádově statisíce členů, že tolik mají i současné velké rakouské strany. Tuto politickou strukturu se podařilo po roce 1948 úplně zničit: místo sebevědomých občanů tvoří naši společnost remcaví mužici. Podle toho vypadají i dnešní politické strany: ekonomičtí kmotři, co je drží nad vodou; pořádkové síly, kteří dbají o kázeň. A tajtrlíci (případně tajtrlice), kteří je prezentují na veřejnosti. Členstvo žádné, jsou s ním jen problémy. Tzv. „normální lidé“ se na politiku trestuhodně vykašlali.

Naše společnost potřebuje reformu, té se ovšem nedá docílit nějakým jednoduchým fíglem: např., že ve volbách vyženeme stávající politiky a nahradíme je lepšími. Kde je sebereme? Jak si je v tom fofru otestujeme, abychom věděli, že nebudou ještě horší? Nebo: že budeme na kandidátkách kroužkovat lidi od konce. Tím sice současné strany tak říkajíc rozhodíme, ale uděláme lepší? Vždyť spousta lidí se nechala na poslední místa napsat jen proto, že chce sice svou stranu podpořit, ale vůbec nepomýšlí na politickou dráhu. Naše politika chce důkladnou reformu – a český občan se potřebuje důkladně reformovat - , ale to chce spoustu času a práce. Odnést lístek do volební urny nestačí.

Tím, nechci říci, že na těchto volbách nezáleží. Jediné, na čem se s iniciativami jako Vyměňte politiky shodnu je: je bezpodmíněčně třeba jít k volbám. A zvažme, co znamená náš hlas.

Paroubkova ČSSD (ne ČSSD jako taková) znamená nebezpečí, že se náš systém změní z reformovatelného na nereformovatelný. O komunistech ani nemluvím. Kdo jim dává hlas, měl by to mít na mysli.

ODS potřebuje silnou opozici, jinak začne vyvádět. Současně občanský tábor potřebuje mít nějakou silnou stranu, která tvoří jeho páteř. Potřebovala by důkladně provětrat, ale ne zničit.

Pak jsou tu tzv. malé strany. TOP09 a Věci veřejné se do PS dostanou. Kdo volí Věci veřejné, kupuje zajíce v pytli, je to postkomunistická strana, o niž nikdo neví, co udělá a s kým se po volbách spojí. Hlas pro VV je sázkou do lutrije.

Lidovci a zelení mají jakousi šanci dostat se do PS. Když se tam žádná z nich nedostane, má Paroubek vyhráno. Lidovci jsou na tom lépe a jsou přece jen politicky o něco stálejší. Volit z těchto dvou stran tu, která se do PS nedostane, znamená volit Paroubka.

Volit kteroukoli z dalších malých stran je totéž jako k volbám nejít.

Je tedy možné si vybrat a rozhodovat se. Na těchto volbách nesmírně záleží. Chceme zůstat mužiky, nebo se pomalu a namáhavě transformovat v občany? Teď si vrata k proměně buď zavřeme, nebo necháme dokořán.

Lidové noviny 26. května 2010