ARCHIV

Mistr rychlých reakcí

Bezprostředně po zasedání vlády, na němž se jednalo o požadavcích odborů, informoval místopředseda Mareš tisk a veřejnost o vládních ústupcích. Jeho sdělení později potvrdil i premiér Špidla a předseda ČMKOS Štěch se před kamerami tvářil jako milius.

Pak se nějakým blíže neurčeným způsobem k panu Štěchovi doneslo, že vláda ustoupila méně, než jak tvrdí Mareš a Špidla. Pan Štěch zbytečně neváhal a veřejně oba obvinil z nekompetentnosti.

V zápětí se ukázalo, že informace pana Štěcha neodpovídají skutečnosti. To vyvolalo v novinářských kruzích (a nejen v nich) otázky. Například: neukvapil se pan Štěch? A neměl by se oběma napadeným omluvit?

Pan Štěch reagoval pohotově a charakteristicky: Za prvé: „My jsme se neunáhlili (tzv. pluralis majestaticus, bd). Šlo o rychlou reakci, adekvátní tomu, o jak vážnou věc jde.“ A za druhé: „Nebudu se omlouvat nikomu za nic. (Zde už je skromnější singulár, ačkoli vyjadřuje jen zásadní a zcela obecné stanovisko české společnosti, bd) Protože v každém případě to nejasné bylo, a je dobře, že se to urovnalo.

Z toho plyne: když někdo v náhlém pohnutí mysli něco plácne, lze to nazvat „rychlou reakcí“ – ale jen v tom případě, jedná-li se o opravdu vážnou věc. Jinak je třeba jednat s rozmyslem.

Nejasnost, o níž pan Štěch mluví, nebyla nic „objektivního“ (jak říkávali marx-leninisté, k nimž kdysi patřil), ale stav jeho mysli. V případě nejasností je třeba omluvy vyloučit, protože by je mohly ještě prohloubit.

A konečně závěrečný akord: je dobře, že se to urovnalo. Urovnalo se to tím, že k panu Štěchovi znovu dorazily správné informace a pánové Špidla a Mareš, na rozdíl od něho povahy flegmatické, neupřednostňují „rychlé reakce“. A na omluvě netrvají.

Postup pana Štěcha vykazuje výrazně škrholovské parametry. Je hezké, že se tak nejen chová, ale ještě to na veřejnosti pěkně a přehledně popisuje.

20. září 2003