Mučedník

K úspěchu společentví, patří, aby se mohla honosit dvěma typy osobností: za prvé lídrem (česky řečeno vůdcem, německý výraz raději vynechávám), tj. Osobností, která vede šiky svých věrných trnitou cestou bitev skutečných či politických od vítězství k vítězství. A za druhé mučedníkem, tím, kdo se za myšlenku lídrovu či vlastní obětuje.

Politická strana je taky společenství, potřebuje tedy jedno či druhé, blaze však té, která má k dispozici obojí. A to právě je případ ČSSD.

Vůdcem je Jiří Paroubek, když ne Samson, tedy aspoň Goliáš televizních duelů. Má mohutné zázemí, cítí, že byl pověřen jakousi blíže neurčenou vyšší bytostí. Mučedník však dosud chyběl.

S mučedníky má totiž náš národ smůlu. Ten hlavní, podle něhož se nesmí jmenovat státní svátek, byl za vlády Miloše Zemana dodatečně podroben neoficiálnímu zkoumání podle Benešova malého retribučního dekretu a shledán lehkým.

Pak jsou tu lidé ze zemí z našeho „blízkého zahraničí“, hrozně se omlouvám před lidmi i Bohem, že je sem zatahuji: Anna Politkovskaja. Ta mladá žurnalistka, která bránila svého mordovaného přítele a přišla přitom o život. Nejnověji osm kandidátů z organizace Memorial, které ruští fašouni odsoudili k trestu smrti a zároveň zveřejnili jejich telefony a adresy. Ti poslední jsou zatím jen adepti, ovšem.

Oč to má politický mučedník v Česku jednodušší, svědčí případ právě toho čerstvého, sociálně demokratického, totiž místopředsedy Bohuslava Sobotky. Současný český politický mučedník nemusí prolévat krev a obětovat život: stačí, když dostane pěstí do frňáku. Nato jeho kolegové nejprve propuknou v nářek, jaký se vydává nad ložem umrlce, a pak k témuž agresivně nutí své oponenty. Mučedník je odvezen do nemocnice a vybaven nákrčníkem coby odznakem martyrství. Vzápětí se ukáže, jak ohromnou výhodou tohoto typu mučednictví je, že mučedník tak říkajíc své mučednictví přežije: může totiž mluvit (používám schválně slušnější variantu výrazu). A tak se z dnešního mučedníkova rozhovoru v Právu dozvídáme, co a kdo všechno za jeho mučednictvím je. Někdo, komu vadí, že ČSSD je příliš úspěšná. V násilných akcích lze vysledovat určitou linii, můžeme se ptát, komu to slouží (a odpovídat nemusíme, je to jasné). Předchůdcem v mučednictví je Sobotkovi dr. Rath, který dostal záhlavec za prosazování sociálně demokratické ideje, že si pan Macek vzal svou choť kvůli prachům. Zásadní předností ČSSD je, že je příliš nezávislá na finančních a lobbyistických skupinách, ty mají zájem, aby nedopadla dobře, a „tyto tendence mohou pronikat na stránky některých médií“. Je tedy zjevné, že bude třeba, jak se u nás říká, příslušná média normalizovat.

České mučednictví je tedy ve srovnání s příklady výše uvedenými specifické. A nevzbuzuje primárně potřebu stále jen kvílet a skučet, což je z hlediska politického zápasu přece jen neproduktivní. Nýbrž nabuzuje naopak pocit radosti nad tím, jak se náš mučedník činí. Mrtvý by to nedokázal!

lidovky.cz, 11. dubna 2010