Ztrácí Paroubek nervy?

V době, kdy ODS vévodil Topolánek, vyzařovala z předsedy ČSSD jistota a sebevědomí. Nad Topolánkem měl ve veřejných debatách pravidelně navrch (z toho nabyl dojmu, že je jakýmsi debatním Goliášem a hned se o něj podělil s českou veřejností). Topolánkovi byla střetnutí s arogantním papalášem očividně nepříjemná (což je lidsky sympatické, ale politicky neproduktivní) a vyhýbal se jim, což nedělalo dobrý dojem. ČSSD byla úspěšná i pokud jde o PR – aktivity: např. toskánská aféra měla minimální věcné jádro, ale poměrně mohutný účinek.

Způsob, jakým se ODS Topolánka zbavila, byl ohavný (v tom plně souhlasím s Miroslavem Kalouskem). Nicméně zdá se, že rozjezd ČSSD se právě ve finiši volební kampaně poněkud zbrzdil.

Pokus obvinit Nečase z toho, že se sexuálně vyžívá se svou sekretářkou a zahrnuje ji finančními dary, skončil v písku. Paroubkův televizní duel s lídrem ODS mi připadal dost nezajímavý, pozoruhodné ovšem je, že od té doby se debatní Goliáš Nečasovi vyhýbá jako čert kříži. V novinách se množí spekulace, jakoby mu jeho mediální mágové spočítali, že tentokrát dostal na zadek.

Násilné akce, jimiž se lítostivě chlubí ČSSD, nejsou nic, co by bylo ve volebních kampaních v temperamentnějších zemích jižního typu neobvyklé (to, že jsme se stali temperamentní zemí jižního typu, je přitom nehynoucí zásluha Jiřího Paroubka). Pěstí už dostal leckde leckdo a je to jen pokyn pro ochranku, aby příště byla pozornější. Jeden stánek, podpálený v noci, nestojí za řeč, záležitost s vrhem utopenci je velmi nejasná, heslo o zastřeleném Paroubkovi směšná verbální provokace. Žádné výrazné důvody k plným kalhotám (vajíčková kanonáda u Anděla musela být daleko nepříjemnější a vedení ČSSD v ní v podstatě obstálo. Jako důvod k přerušení mítinků je to všechno nepřesvědčivé. Potřebuje ČSSD ušetřit? Je si už jista svým výsledkem? Setkání s dělnickou třídou ve fabrikách a s pracující inteligencí ve školách jí už moc bodů nepřinese.

Další věc: přerušení komunikace s „pravicovými médii“: jedná se o velké a vlivné listy. Část jejich čtenářstva patří ke skutečným nebo potenciálním voličům ČSSD. Ty noviny budou informovat o předsedovi ČSSD dále podle svého gusta, čtenáři pouze přijdou o jeho roztomilé a galantní rozhovory a úderné komentáře. Obávám se, že to přežijí bez úhony.

A konečně: problém „voleb nanečisto“: jednání strany a jejího předsedy bylo naprosto chaotické. Nejprve zuřivě protestovali proti celé akci (důvody jejich nespokojenosti jsem do značné míry chápal, vypadalo to – nechtěně – jako naprosto nekorektní průzkum veřejného mínění). Pak přistoupili na rozumný kompromis, navržený organizací Člověk v tísni (akce proběhne, výsledky se zveřejní až po volbách). Teď najednou Paroubek trvá na tom, aby se výsledky zveřejnily hned, domnívá se asi, že ČSSD dopadla daleko líp, než jak se očekávalo. Vůbec nic tomu nenasvědčuje, ČSSD byla úspěšná, jenomže v reprezentativním průzkumu mezi mladými lidmi (přesněji řečeno voliči) všeobecně.

Paroubkovy politické aktivity mi dodnes připadaly jako sice velmi často nevábné, ale vždy dobře promyšlené. Tentokrát to vypadá na zmatkování a panikaření. Pokud si ČSSD myslí, že něco vytěží z lítostivé ublíženosti a soucitu voličů, vstupuje tu do hry řekněme emocionálně nevyrovnaná část duše jejího předsedy: v diskusi dokáže sice být sprostý až se hory zelenají, ale jakmile si někdo na něho dovolí něco podobného, začne brečet jako želva. V mediálních střetnutích to může fungovat, jako strategie rozehrané mediální bitvy to vypadá na Waterloo. Ztrácí snad předseda ČSSD poprvé ve volební kampani nervy? A převládly u něho dejme tomu city nad racionalitou?

9.května 2010