ARCHIV

Nepropadejme kapitulantství a netrpělivosti

Od teroristického útoku na USA z 11. září 2001, jehož smutné výročí jsme si před nedávnem připomněli, probíhá v západní společnosti rozsáhlý a vzrušený diskurs. V současné době je živen tím, jak se USA a jejich spojencům zatím nedaří pacifikovat obsazený Irák. Zdá se, že západní intelektuálové – také u nás – přitom propadají jakýmsi iluzím.

První z nich je představa, jako by Západ byl právě dnes a na rozdíl od dřívějška v nebývale hluboké krizi. Roger Scruton (MfD 11. září) dokonce doporučuje „uchopit islám“, protože dosud disponuje společnou vírou, založenou v posvátných textech, a nabízí tak jasnou alternativu k Západu, který vkládá svou důvěru ve svobodu, jež je svou podstatou destruktivní, v otevřenou diskusi a všudypřítomné pochybování. To prý znamená rozklad jasných věcí a ztrátu politické zakotvenosti, takže v západním světě, kde se v průběhu staletí střídaly úspěchy a selhání, dnes převládají selhání.

Skutečnost jako by podpírala tyto neradostné závěry: tváří v tvář novému globálnímu ohrožení je západní svět nejednotný. Spojenecká loajalita je ve psí. Naše společná minulost se nám jeví jako nepřetržitý řetěz temných zločinů. Antiglobalisté komplikují mezinárodní spolupráci, fanatičtí ekologové hospodářský rozvoj. Lze se divit, že tento chaos pak přitahuje různé chytráky a násilníky?

Ve skutečnosti ideologie, s níž přichází pan Scruton, je jen oprášená romantická, rousseauovská teorie o prohnilosti přeintelektualizovaného Západu ve srovnání s vitálním Východem. Ano, Západ je v krizi. Byl v krizi vždycky, krize je podstatou jeho existence, jejímž základem je spojení víry se svobodou, všudypřítomným pochybováním a důvěrou v otevřenou diskusi. Důvěra Západu je nesená přesvědčením, že tyto věci se nevylučují, naopak, že víra, neschopná obstát ve svobodě, otevřené diskusi, konfrontována s všudypřítomným pochybováním, není pevná a přesvědčivá. Čas od času svoboda a pochybování víru jaksi zastíní, není vidět a zdá se, jako by ani nebyla. Pak se rodí různé teorie o zániku Západu. Zatím se vždycky ukázaly jako falešné.

Západ byl i v minulosti zmítán neloajalitou, bratrovražednými politickými i náboženským konflikty. Tak kdysi Turci, konfrontováni s rozhádanou Evropou, dobyli obrovská území na jihovýchodě kontinentu. Nakonec se Osmanská říše ve střetnutí s rozloženým Západem zhroutila. Podobně Hitler, ovládnut mj. ideologií o prohnilosti Západu, díky zbabělosti a špatnému svědomí evropských velmocí ovládl celou kontinentální Evropu, dohodl se se Stalinem a zdálo se, že vytvořil něco, co přetrvá přinejmenším desetiletí. Během šesti let zbyla z Třetí říše jen obrovská hromada trosek. A konečně Třetí Řím, komunistické Rusko, rovněž přesvědčeno o prohnilosti a zločinnosti Západu, zabralo větší evropská teritoria než kdysi Turci, porazilo Američany ve Vietnamu, získalo nezanedbatelnou podporu ve třetím světě a v západní společnosti: a uprostřed tohoto vítězného tažení se zhroutilo jako domeček z karet.

Tím nemá být řečeno, že by Západ nebyl vystaven ve své podstatě velmi tvrdé zkoušce, v níž může úplně selhat. Nýbrž jen to, že tento riskantní způsob existence patří k jeho podstatě a je lepší než všechny ostatní, které byly dosud vyzkoušeny. Nepohřbívejme samy sebe předčasně!

Druhou iluzí je přesvědčení, že americké protiteroristické tažení se prokázalo jako neúspěšné. Je zajímavé, kolik je u nás – a nejen u nás – přívrženců blitzkriegu! Boj s islámským terorismem je běh na dlouhé trati. Jsme na jeho samotném začátku. Není nejmenší důvod předpokládat, že bude nutně být kratší než studená válka. Není nejmenší důvod předpokládat, že na straně Západu bude méně obětí než v druhé světové válce (teroristé se dřív nebo později zmocní zbraní hromadného ničení). Lze jen věřit a doufat, že tomu tak nebude, a starat o to, aby tomu tak nebylo. A nepropadat kapitulantství ani netrpělivosti.

Mladá fronta Dnes 16. září 2003