Co jsem psal v Událostech o Maďarsku

Vybral jsem namátkou několik ukázek z toho, co jsem psal v Událostech i jinde v posledních deseti letech o aktuální situaci Maďarsku. Nechť laskavý čtenář posoudí, nakolik je to nasyceno „zcela nekritickým obdivem“.

Rok 2006:

Článek „Visegrádská specifika“:

To, co se stalo během minulého týdne v Maďarsku, je poslední puzzlík do skládanky, zobrazující postkomunistickou střední Evropu. V zemi existuje od devadesátých let velké napětí mezi socialisticko-liberální levicí (vyhrála v posledních dvou volbách) a národně konzervativní pravicí. V této situaci působil neveřejný projev ministerského předsedy Gyurcsánye, obsahující skandální přiznání, že on i největší vládní strana poslední čtyři roky od rána do večera veřejnosti lhali (a ovšem taky výzvu, že je s tím třeba okamžitě přestat a sáhnout k radikálním reformám) jako rozbuška. Opoziční FIDESZ žádá nejen odstoupení premiéra a vlády, ale nové volby, protože socialisté dosáhli vítězství v těch posledních tím, že úmyslně uvedli veřejnost v omyl. Na podporu tohoto požadavku proběhly v celé zemi a hlavně v Budapešti poklidné demonstrace, na nichž se ovšem přiživila i krajní pravice (v Maďarsku, podobně jako u nás, je před komunálními volbami). V noci pak dvakrát po sobě přerostly demonstrace v rozsáhlé pouliční kravály (ty ovšem spadají z velké části na vrub profesionálním fotbalovým výtržníkům, z části ovládaných jako všude v Evropě extremistickou primitivní ideologií). Je vyloučené, že by tyto nepokoje vyvolala parlamentní pravice (spíš je mohli trochu neformálně přiživit ti, kteří mají zájem na její kompromitaci), nicméně jakási afinita krajní pravice k pravici umírněné tu je a je otázka, zda FIDESZ vždy dost pečlivě ošetřuje hranici, která jej odděluje od těchto nežádoucích spojenců…

Co týden dal

Úterý 19. září:V Maďarsku došlo k největším násilnostem od změny režimu. Podnětem byl asi hodinový projev premiéra Gyurcsánye, který držel na neveřejném zasedání poslaneckého klubu MSZP v květnu tohoto roku. Projev byl pojat velmi nekonvenčně, s výrazivem připomínajícím odposlechy našich fotbalových bossů. Premiér se zjevně snažil své spolustraníky získat pro politiku razantnějších reforem; v tom rámci prohlásil, že straničtí představitelé v minulých letech (a to včetně něho samého) lhali od rána do večera, a že on v tom už nehodlá pokračovat. Kdosi to vynesl, vzbudilo to pohoršení, na němž pochopitelně participuje opozice a krajní pravice (blíží se komunální volby). Až do včerejška do večera byly demonstrace (před parlamentem) pokojné, v noci se ovšem několikatisícový rozzuřený dav pokusil vniknout do budovy televize (chtěli tam přečíst prohlášení), střetl se s policií, která zásah nezvládla, zdemoloval celé přízemí budovy a její okolí včetně pomníku ruským vojákům padlým při dobývání města v roce 1945. Demonstruje se (poklidně) v celé zemi. Prezident Sólyom vyzval Gyurcsánye k tomu, aby se za své výroky omluvil a hovořil o „morální krizi“. K tématu se ještě vrátíme.

Článek Děkujeme odejděte po maďarsku. Mladá fronta Dnes 20. září 2006

Co týden dal

Středa 20. září:V Budapešti pokračovaly v noci nepokoje. Policie byla tentokrát už na výši situace a podařilo se jí zabránit nejhoršímu. Přesto došlo k jakýmsi devastacím části Rákócziho třídy, Náměstí Lujzy Blaha(ové) a náměstí Oktogon. Demonstranti (nevím, zda se těm nočním vandalům má říkat demonstranti) se ovšem soustředili zejména na Náměstí republiky, kde sídlí sekretariát Maďarské socialistické strany. Policie i zde obstála. I zde se nabízí jakási hrozivá analogie,náměstí se totiž stalo dějištěm jednoho dosti krvavého incidentu v době maďarské revoluce v roce 1956. K čemuž se ještě vrátíme. Nepochybuji o tom, že nespokojenost části maďarské veřejnosti s vládnutím MSZP je oprávněná. Já také nejsem spokojen s vládnutím ČSSD. Mám jen jisté pochybnosti o tom, zda je dobré do těchto sporů zatahovat pouliční svoloč (jistě se to stalo bezděčně, nebyl v tom žádný záměr, jen se neřeklo jasně: o vás nestojíme; a opatrnost je v těchto případech na místě), rozmlátit jedno město, které, přiznám se, mám velmi rád, a zda by např. per analogiam stálo za to kvůli Paroubkovi zapálit budovy na Kavčích horách.

Středa 4. října: Předseda FIDESZ Orbán vyzval své přívržence, aby (pokud nebude premiér Gyurcsány odvolán) vyšli do ulic a setrvali tam až do pádu vlády. Je mi líto, ale vynucovat si odchod vlády, dosazené demokratickými mechanismy, pouličními demonstracemi, není politicky korektní (přitom nijak nesympatizuji s maďarskými socialisty, jen mi připadají přece jen o něco lepší než Paroubek a spol.).

Čtvrtek 5. října: A ještě slovo k maďarské situaci. Prezident Sólyom označil rozhodnutí premiéra Gyurcsánye požádat v parlamentu o důvěru za nedostatečné. Rozhodnutí opravdu nic neznamená, koalice má v parlamentu dostatečnou důvěru a za premiérem jednotně stojí, takže důvěru dostane. Prezident ovšem ještě předtím, hned po skončení voleb, vyzval de fakto parlament, aby předsedu vlády svrhl, protože ztratil mravní kredit. A to mi připadá, i když si to promítnu jen do našich zvyklostí, pokud jde o politickou kulturu, hodně přehnané.

Pondělí 23. října: Ve stínu volebních výsledků probíhá padesáté výročí maďarské revoluce z roku 1956. V Maďarsku ho opozice (přesněji řečeno FIDESZ) využila k rozpoutání protivládních protestů, které dnes přerostly v rozsáhlé demonstrace a násilná střetnutí s policií. Policie musela použít granáty se slzným plynem a gumové projektily. Demonstranti ukradli na jakési výstavě tank a projíždějí se s ním po Budapešti. Nemohu si pomoci, ale připadá mi to nechutné. Při vzpomínkách na tragický osud revoluce 1956 bych byl očekával víc piety. Ostatně, dnes se to demonstruje.

Rok 2010:

Co týden dal

Pondělí 26. dubna: Volby v Maďarsku dopadly podle očekávání, Fidesz utrpěl zdrcující vítězství. Čeští komentátoři, zejména Luboš Palata, mohou dát průchod českým mindrákům vůči Maďarsku (dobře víme, že se naše politická reprezentace vůči té zemí dvakrát zachovala víc než nekorektně a snažíme se to dosti hnusným způsobem maskovat drzými řečmi), přesto výsledky posledních voleb nejsou nic, z čeho vy mohli mít Maďaři radost. Opozice v podstatě na čtyři roky vzala za své. Ústavní většina je vymyšlena proto, aby se o ústavě a jejich změnách muselo rozhodovat v širším kontextu, než je vládní strana nebo vládní koalice, tahle zásada ztrácí dnes v Maďarsku smysl a moc mne zajímá, jak se s tím Fidesz vypořádá (pokud ústavu opozici prostě nadiktuje, hrozí, že příští volby mohou vzhledem ke zklamání voličů dopadnout úplně obráceně a bude následovat revanš). Má se však Fidesz dohadovat o změně ústavy s Jobbikem? Vyhrát v politice je dobré, vyhrát moc znamená problém, aspoň v demokratickém systému, který chce demokratickým taky zůstat.

27. dubna 2010