Polemika s Osobností

Polemizovat s Osobností je problém. Osobnost je totiž mimo jiné nadána mocí, která jí umožňuje anoncovat své polemiky v papírových novinách, i když se vztahují k internetovým stránkám, které mají stokrát menší náklad než ty papírové noviny. Navíc osobnost není povinna v svou polemiku na internetu opatřit odkazem (linkem) na text, s nímž polemizuje, jak to dělají obyčejní lidé. Osobnost, o níž hovořím, je pan Luboš Palata, titulem „Středoevropan“, jeho text se jmenuje „Proč Maďaři volili Orbána a Jobbik“, ačkoli se meritorně netýká toho, o čem je řeč v titulku, ale mé maličkosti, přesněji řečeno toho, co jsem o názorech Pana Palaty napsal v sobotní rubrice Co týden dal mých internetových Událostí.

Co by však podle mého názoru dokonce i Osobnosti taky dělat neměly, je účelově zkreslovat názory toho, s nímž polemizují, navíc tak, aby ho veřejnosti vykreslily v co nejhorším světle v tématech, které jsou u nás nikoli neprávem považovány za choulostivá. Zlí lidé tomu říkají denunciace. (To je důvod, proč pana Palatu opravdu nemám rád, a velmi).

Podle pana Palaty si totiž prý myslím, že Češi jsou ten nejhroznější národ v Evropě, že vyhnání Němců považuji za Kainovo znamení českého národa a trpím zcela nekritickým obdivem k Maďarsku a Maďarům.

Chtěl bych v několika řádkách shrnout mé názory na zmíněnou problematiku, napsal jsem je během dvaceti let své publicistické činnosti přinejmenším stokrát:

Středoevropské národy se nedělí na „dobré“ a „špatné“, V zásadě jsou jedny za osmnáct a druhé za dvacet bez dvou a v poměšrně nedávné minulosti se k sobě často navzájem chovaly jako dobytek. S národy je to jako s jednotlivci. Všichni jsme hříšní, tím se od sebe nelišíme. Jakési rozdíly jsou v tom, že někteří jsme schopni své hříchy nahlédnout, pojmenovat je a litovat jich (např. Němci to dělají už přes půlstoletí), kdežto jiní koukají, jak se z nich vykroutit (např.: to svinstvo, co jsme udělali, tenkrát dělali všichni, a může za to někdo jiný, totiž Hitler). Neexistují samozřejmě nějaká neodstranitelná „Kainova znamení“, ale člověk se musí trochu snažit. To, o co jde, je trvalý mír a spolupráce v našem, regionu, k němu může vést jen urovnání otevřených ran z minulosti, a je velmi užitečné, aby každý začal sám u sebe (přestože jsme hřešili všichni) a nevolil metodu „a vy zase lynčujete černochy“, známou z totáče. Větší prioritu má totiž závazný příkaz: „Jak to, že vidíš třísku v oku svého bratra, ale trám ve vlastním, oku nepozoruješ? Anebo jak to, že říkáš svému bratru: „Dovol, ať ti vyjmu třísku z oka“ – a hle, trám ve tvém vlastním oku! Pokrytče, nejprve vyjmi ze svého oka trám, a teprve pak prohlédneš, abys mohl vyjmout třísku z oka svého bratra.“

Považuji za podstatné, abychom se podle toho chovali – zjevně na rozdíl od pana Palaty.

lidovky.cz 26. dubna 2010