Nestandardní ODS

Svržením předsedy se v ODS rozjel řetězec nestandardních kroků, situací, v nichž sice možné si vybírat mezi několika možnostmi, bohužel jen mezi takovými, které jsou všechny stejně špatné. Na začátku stálo mylné přesvědčení, že stranu může zachránit morálně problematická akce: zcela podle vyznání lídra Nečase, že dovolávat se spravedlnosti ve vztahu k politikům moc nefunguje. Nyní se ukazuje, že všechny široké a schůdné cesty vedou s kopce.

Podnětem k nastoupení cesty z kopce byly, jak tomu bývá, plné kalhoty. Těsně před finišem volební kampaně to s balonem ODS nevypadalo moc dobře, nezadržitelně klesal. První, co posádku napadne, je, koho vyhodit. Je zjevné, že největší váhu má předseda. Vyhození předsedy zároveň sebere něco větru z plachet vnější opozici a zalíbí se vnitřní opozici dirigované z Hradu. Ušlechtilostí neoplývá ani sám nápad, ani technika provedení, svěřená mediální klace. Záminka byla malicherná, překroucené výroky z povídání, které nemělo být zveřejněno (jakási uhlazená verze odposlechu).

Je pozoruhodné, že nové vedení ODS (to jest to staré, v jehož čele stanul čistý lídr Nečas) předpokládalo, že vyhazovaný je na rozdíl od nich morálně na výši a pochopí, že nesmí dělat vyhazujícím zbytečné problémy. Ba že bude v zájmu společné věci svému vyhazování ještě pomáhat.

Očekávání se nenaplnilo, vyhazovanému nebylo jasné, proč neletí (aspoň z kandidátky) ještě další, kteří by balonu ulehčili stejně, ne-li více. Ve hře byli dva kandidáti, pánové Langer a Bém. Problém spočíval v tom, že bylo třeba volit mezi vylepšením profilu strany a nebezpečím, že vyhození přispějí k jejímu vnitřnímu rozvratu v předvolebním finiši (model vířivka). Na kompromisní řešení – jeden poletí, druhý ne, typický kompromis, který je horší než obě krajnosti – vyhazovaný předseda nepřistoupil.

Výkonná rada tedy přistoupila k problému důsledně. Především vylepšila šance kandidátů na vyhození tím, že se rozhodla hlasovat veřejně. Když nejsou papaláši z vedení ODS pod kontrolou, hrozí, že se začnou chovat neukázněně. Ve veřejném hlasování oba ohrožení obstáli, Pavel Bém dokonce na jedničku. Pokud jde o hlasující, těžko se vyhnout podezření, že jejich politická odvaha má výrazné limity. (Taktika je velmi podobná té, kterou zvolila opozice při poslední volbě prezidenta).

Provedená změna (vyhození obětního beránka – či kozla, chcete-li) dává opozici legitimní možnost poukazovat na to, že je kosmetická a že si ODS dělá z voličů legraci. Bude to dosti věrohodné. Spokojen bude Václav Klaus a jeho zbrojnoši na Hradě, kterým Topolánek (na rozdíl např. od Béma) dlouho pil krev. Obávám se jen, že k volebnímu vítězství zrovna tohle stačit nebude.

lidovky.cz 13. dubna 2010