Pozor: sprostější vyhrává!

Hradní lobby prezentuje teď všemi silami lídra Nečase jako slušňáka a stydlína. Lidé, kteří mají trošku delší paměť, ho sice pamatují jako oddaného Klausova podržtašku dosti nevybíravého chování, ale naděje u nás váží vždycky víc než paměť (proto to taky u nás skoro vždycky špatně dopadne). Není jistě náhoda, že ačkoli Toopolánek ještě formálně zahřívá předsednickou židli, konají se už námluvy mezi novým vedením Jánského vršku a o něco vyšším pražským Hradem.

Se svým nyní již faktickým předchůdcem se lídr Nečas nehodlá mazlit. Ačkoli o tom, kdo bude ODS reprezentovat při zítřejším večerním jednání dvou nejsilnějších stran s premiérem Fischerem, by mělo rozhodnout (rovněž zítřejší) grémium ODS, Nečas se už u Fischera nahlásil. Je zjevné, že Topolánek ztratil ve vedení strany podporu (v čem se jako politik lišil od Nečase, a jestli to náhodou nebylo taky v dobrém, se ukáže teprve v příštích měsících, teď ale vládne euforie), lídr Nečas ovšem necítí potřebu držet se formalit. To je nadějné. Pan Nečas má samozřejmě pravdu v tom, že nějaké delší dvojvládí zrovna ve vypjaté předvolební době by stranu mohlo zničit, ale počkat necelý den by byla pouhá slušnost.

O tom, co ODS výměnou ve vedení získala, vypovědí něco dvě nadcházející zkoušky.

První jsou předvolební preference (něco se snad promítne už do těch dubnových). Výsledky ze zlínského kraje nejsou úplně reprezentativní, vyplývá z nich však za prvé, že ČSSD i nadále vede, za druhé, že obě velké strany výrazně tratí, a za třetí, že se nad 5% hranici cpou menší a/nebo nečitelné strany (představit si, co bude dělat po volbách Svobodova a Hovorkova Lidová strana nebo Věci veřejné si, upřímně řečeno, nedovedu). S nimi by lídr Nečas sice dokázal bez problému dát dohromady vládní většinu, ale řídit ji by bylo náročnější než jízda na mustangu. Také se rýsuje nebezpečí, že by se Paroubkovi mohlo podařit získat pár „konstruktivních poslanců“, nebo snad později celou „konstruktivní stranu“. Z toho hlediska jsou volby sice hodně důležité, ale hlavní zkouška čeká lídra Nečase nejspíš až po nich.

Druhá zkouška, ještě bezprostřednější, je televizní duel s Paroubkem. Paroubek se o něj úporně hlásí, má v živé paměti, jak bezbranný byl proti jeho lampasáckým manýrám Topolánek – nakonec ho většinou nejen dokázal uřvat, ale navíc ještě prezentovat jako hulváta (to se stává v „debatách“ podobného typu slabším a bezbrannějším). Marná sláva, Topolánek nepatřil kdysi k mladistvým Klausovým pretoriánům, kteří sice zdědili vůdcovu agresivitu, ale vůdce si dával velký pozor na to, aby se mu náhodou nevyrovnali svou inteligencí (pro spravedlnost je třeba dodat, že lídr Nečas byl z Klausových pretoriánů vždycky nejchytřejší a nejšikovnější). Z tohoto hlediska má lídr Nečas, „pan Čistý“ vůči kaprálovi Paroubkovi větší šance. Je jen otázka, nakolik může být soutěž, která se tu rozjede, prospěšná pro českou politiku.

lidovky.cz 31. března 2010