Atentáty v Moskvě z ní dělají Evropu

Bilance dvou teroristických útoků v moskevském metru je standardní, tj. otřesná: v této chvíli 39 mrtvých, 71 lidí hospitalizováno, z nich 23 vážně zraněných, přičemž pět lidí je stále v kritickém stavu. Patetické odsuzování podobných akcí považuju ze nadbytečné, věc je jasná.

Atentáty v Rusku jsou odvrácenou stranou toho, že se poměry ve srovnání s Brežněvovou a bezprostředně postbrežnovskou dobou uvolnily. Ve svobodnějších poměrech se teroristé lépe organizují, kdežto represivní orgány se učí za pochodu a pomaleji (nemluvím o oblastech, kde probíhá partyzánská válka, ale o útocích teroristů na území „protivníka“). V Beslanu (aspoň podle toho, co se psalo v novinách) se specialistům z OMON nepodařilo zabránit tomu, aby se do akce zapojili rozlícení amatéři z řad místního obyvatelstva. Při pokuse osvobodit rukojmí v divadle Na Dubrovce použili nevyzkoušený paralyzující plyn. Důsledky byly v obou případech dosti neblahé. Ohrnovat nos nad ruskou neohrabaností je možné, ale skoro neslušné. Co měli dělat předevčírem v moskevském metru?

Nezvládnutý problém má, jak se zdá, především ruská zahraniční politika. Pan Putin i pan Lavrov by si rádi hráli na politiky tvrdé ruky brežněvovského a gromykovského ražení. Jenže doba se změnila.

Tehdy měli ruští (říkalo se sovětští) samovládci své impérium plně pod kontrolou. Problémy, které otřásaly okolním světem, se jich netýkaly. Izrael a palestinští teroristé, IRA, ETA, Kaddáfího excesy, atd. atd. – to všechno mohli tiše, z pozadí a zbaběle podporovat. Nepříteli („světovému inperialismu“, tj. světu, který byl na rozdíl od nich svobodný) dokázali zavařit, jim nemohl nikdo nic dokázat.

Stejnou politiku mohou dělat a dělají nyní vůči Íránu nebo severní Koreji. Jsou to státy. Je možné se dohodnout: my vás podržíme, vy nás vynecháte. Někdy to však nefunguje ani u států (viz Hitler v letech 1939-1941). Ale je tu i jiný nepřítel: státně neorganizovaný, globální, těžko uchopitelný a postižitelný a prorůstající tím, co zbylo z někdejšího SSSR. Rozdíl mezi Ruskem a Západem nevnímá. Rozumě se s ním komunikovat v podstatě nedá, dohody pro něj podle okolností platí nebo neplatí, to znamená obecně vzato neplatí. Poučil se na Leninovi a jeho zásady teď aplikuje i na jeho rodnou zemi.

Ruská vláda by samozřejmě mohla využít tohoto nebezpečí k pořádnému utužení politické situace doma a k radikální izolaci od svobodného světa. Jenže to se snadno řekne a těžko udělá.

Ruské politické elity by ale mohly projevit i trochu racionality (přestože zrovna to jim tradičně jde velmi těžko). Tak, jako Izraelci říkali po 11. září 2001 Američanům: vítáme vás u nás, mohli by Američané, Britové, Španělé zrovna teď totéž virtuální poselství vyslat Rusům. Zapomeňte na Brežněva. Zapomeňte na Gromyka. Zapomeňte na impérium. Jste v tom až po uši, a to s námi.

Jenže: ví to v Kremlu vůbec někdo?

30. března 2010