Další Topolánkův osud a naše národní tradice

Faktický statut Mirka Topolánka je nyní nejasný: je sice i nadále předsedou strany, ale grémium mu podle slov „lídra“ Nečase (strana má jednak předsedu, jednak lídra, jsem rád, že titul lídr nemusím překládat do němčiny, bylo by to vůči panu Nečasovi nespravedlivé) může zabránit ve výkonu veškeré funkce. V ODS ovšem o tom, v čem zabránit a v čem ne, zatím neexistuje úplná jednota.

Projevilo se to hned v neděli. Vyvstala totiž otázka, kdo bude jednat s premiérem Fischerem o dalším působení ODS ve vládě. Poté, co odchod z vlády Klaus Nečasovi zakázal, rozhodl se lídr a místopředseda, že strana ve vládě sice setrvá, ale tam, kde se jí to nebude zdát, ji nepodpoří. Budeme tedy mít první vládu, jíž se účastní strana, která je zároveň opozicí, a vysvětlit to každému normálnímu člověku, a tedy i premiérovi, bude náročný úkol.

Zatímco v 11.00 na Primě prohlásil první místopředseda Vodrážka (plnou titulaturu z topolánkovského období vynechávám), že jednat by měl Topolánek, protože zatím je pořád ještě předseda, o hodinu později reagoval lídr slovy, že rozhodne grémium. Existují tedy dvě koncepce: není jasné, zda vznikly tak, že se pánové nestihli domluvit, nebo zda jde o vědomý rozdíl. Předpokládejme to druhé, pro ODS lichotivější vysvětlení.

Pak se nabízí hypotéza, že jde o dvojí typ řešení krizového vývoje. Obě varianty vyplývají z našich moderních národních tradic, které jak známo sahají až k husitství. Jde o typ dubečekovský a typ chruščovovský (Nikita sice nebyl přímo našinec, ale bratr Slovan, a to je skoro totéž).

Typ dubčekovský lze nazvat taky evolučním. Předseda není vykopán přímo, ale než skončí jako referent dřevařského nebo jakého podniku, proletí funkcí předsedy FS, kde se stačí totálně znemožnit, a ambasádou v Ankaře. Jeho četní stoupenci tuto postupnou zněnu lépe snáší, zvlášť když je jejich miláček při svém nevolném pádu dokáže ještě pořádně otrávit.

Typ chruščovovský je vojensky řízný. Ráno vyletí dotyčný z Krymu jako předseda všech předsedů, a během letu do Moskvy se změní v penzistu, projevujícího nebezpečné rysy avanturismu. Tato cesta přináší rychlé řešení, které pracujícímu lidu imponuje.

Vzhledem k tomu, že volby jsou na spadnutí a lid, povzbuzen médii, si žádá krev (jinak se preference nehnou) tipnul bych si řešení druhé. Jinak mi nebude jasné, proč se metamorfóza předsedy v penzistu, případně dřevařského referenta, vůbec konala.

29. března 2010