Spiknutí nebo náhoda?

Tuto sugestivní otázku si položili 27. března v serveru aktuálně.cz a pokusili se přehledně sepsat to, co se tento týden kolem vlastně už fakticky zlikvidovaného předsedy ODS Topolánka událo. Článek přináší mnoho zajímavých informací, něco zůstalo stranou. Inspiroval mne k tomu, abych předložil vlastní verzi.

„Akce LUI“ trochu připomíná případ Toskánsko. Generál Randák taky nemohl předem vědět, kdo všechno se na snímcích objeví. Snímky dokázaly, že se ti lidé – významní politici především z ODS a pár významných kapitánů polostátního průmyslu – sešli. O čem si povídali, se neví, ale podezření je na světě. A za druhé, kulisa: luxusní italské letovisko, výstavná vila, parádní jachty. To u lidí vzbuzuje ještě větší podezření: kdo z nás na to má!

Taky v nynějším případě (videozáznam, pořízený v časopise LUI) nemohl nikdo předem vědět, co tam všechno Topolánek napovídá. Videozáznam vznikl jaksi bokem a z toho, co píší v aktuálně.cz, vůbec nevyplývá, zda bylo jeho pořízení s tiskovým oddělením ODS dohodnuto. Dohodnuto bylo, že Topolánek dostane písemně otázky k rozhovoru, který má být publikován, a že udělají pár fotografií. Předseda ODS si na návštěvu v redakci naplánoval 45 minut. Kvůli videozáznamu se zdržel skoro dvě hodiny. Byl záznam dohodnut nebo ne, a když ne, proč na něj Topolánek přistoupil? Otázky během záznamu nebyly kladeny tak, aby provokovaly k nějakým nevhodným odpovědem, záznam prý vůbec neměl být zveřejněn. Z toho hlediska mluvit o spiknutí nelze. Na druhé straně způsob jeho použití připomíná poněkud použití nelegálně získaného odposlechu, jeho smysl je dosti nejasný a člověk se těžko brání dojmu, zda náhodou neměl být použit právě k tomu účelu, ke kterému použit byl. Během jeho pořizování panovala maximálně uvolněná atmosféra, měl to být přátelský rozhovor předsedy ODS s členy redakce. Vzhledem k těmto okolnostem se dalo čekat, co zajímavého z předsedy ODS vypadne. Pokud to někdo čekal, nebyl ani trochu zklamán.

Pana Topolánka osobně neznám, nikdy v životě jsem s ním nemluvil. Z médií mám představu zuřivce, který kope do automobilů a boxuje s reportéry. Na záznamu působil jako otevřený člověk s příjemým vystupováním. Vypadalo to, že mu trochu chybí ostražitost, ale to je možná dojem ovlivněný tím, co se semlelo následovně.

LUI je začínající časopis a potřebuje se zviditelnit. Obrátil se na několik politiků, odpověděli mu jen v ODS. Zdá se, že by časopis měl z rozhovoru podstatně větší mediální užitek než Topolánek i tenkrát, kdyby ke skandálu nedošlo. Natož když došlo. Dále: časopis byl dohodnut s Bleskem, ale prý pouze o tom, že přetisknou jejich „titulku“ na své „titulce“. Místo toho se do Blesku dostal celý videozáznam a vysvětlení uveřejněné v aktuálně.cz je velmi obtížné brát vážně. Blesk udělal to, co bulvár dělá, když se mu dostane do rukou brizantní materiál, vyzobal z něho největší „špeky“ a ty po dávkách v internetové verzi zveřejnil. Nejasné je pouze to, proč se písemný přepis výroku o Slamečkovi a Fischerovi liší od přiloženého videozáznamu (v přepise stojí, že „premiér je Žid a uhne dřív než Slamečka, což souvisí s jeho charakterem). Tím byla politická brilance toho, co Topolánek skutečně řekl, velmi zdůrazněna, a to dost problematickým způsobem. Třeba konstatovat, že Přitom Blesk na akci taky netratil. Tak to na světě chodí.

V neděli se, jak píší v aktuálně.cz, začínají k věci vyjadřovat politici. Třeba jen doplnit, že předtím převzala informace „seriozní média“, internetová verze LN a MfD. Je příjemnější reagovat na „standardní“ noviny než na bulvár. Popolánek se omlouval na všechny strany, jedinou reakcí bylo oznámení premiéra Fischera, že nadále se s Topolánkem bude bavit jen o „služebních“ záležitostech a omezí svůj styk s ním na nutné minimum.

V pondělí přišel předseda Senátu Přemysl Sobotka s tím, že by Topolánek měl odstoupit z jihomoravské kandidátky i z postu předsedy strany. Přidali za další „osobnosti“ z ODS, Alexandr Vondra, Miroslava Němcová. Na úterý bylo svoláno grémium strany, kde se Topolánek ocitl bezmála v izolaci, ale svou pozici ještě obhájil (grémium nemá právo zasahovat do kandidátek, tím méně sesazovat předsedu). Bezprostředně po ukončení grémia se prezident Klaus vyjádřil v tom smyslu, že jde o závažnou věc, z níž se musí vyvodit důsledky a ne se tvářit, jako by se nic nestalo.

Proti Topolánkovi se ostře postavila zejména Mladá fronta Dnes: vytváří se kýčovitý obraz hulváta a „žvanivého slimejše“, proti němuž stojí „pan Čistý“, Petr Nečas. „Pan Čistý“ ovšem v MfD mimo jiné prohlásil: „Dovolávat se spravedlnosti ve vztahu k politikům, to moc nefunguje.“ Bylo by po všech stránkách užitečné pokusit se prokázat, že pan Čistý (snad spíše pan Pragmatický) je příliš velký skeptik.

Ve čtvrtek zasedla Výkonná rada, která má právo zasahovat do kandidátek. Ta rozhodla o vyřazení Topolánka z kandidátky a doporučila mu, aby zvážil své setrvání ve funkci předsedy strany. Topolánek se zatím zdráhá odstoupit, ale jeho šance jsou minimální.

Jaké jsou motivy aktérů tohoto tristního divadelního kusu? O tom se lze samozřejmě jen dohadovat. LUI a Blesk si slibovaly publicitu (a nemýlily se). Čelní představitelé ODS dostali strach z výrazné porážky ve volbách, která by je mohla připravit o politické pozice. Klaus Topolánka považuje za renegáta, který mu uloupil a zprznil stranu, jeho dítko (tedy za cosi jako za politického pedofila). Kromě toho za necelé tři roky mu vyprší mandát a rád by se měl kam vrátit. Na důchod zjevně nepomýšlí. Pokusy s autentickou konzervativně-liberální stranou nevyšly. Pokud jde o jeho tiskovou lobby, je dobře zorganizovaná (už skoro tak, jako byla před rokem 1996, kdy dostal poprvé do kožichu). Premiéra Fischera se osobně dotklo obvinění z „ústupčivosti“. To je ovšem na zapojení do politické hry – a on se do politické hry zapojil – málo. Lze jen spekulovat, zda TOP09, k níž má blízko, nemá podobný strach jako papaláši z ODS: uloupnout ODS co nejvíc voličů, to ano, ale kdyby měla přitom ODS zajít na úbytě, bylo by to nepříjemné i pro TOPku, která potřebuje silného tahouna, aby by ji vynesl na politické nebe.

Na počátku byl rozhovor, který určitě nikdo nenaaranžoval. Ukázalo se, že se spoustě lidí hodí, a tak rozjeli aféru. Je to spiknutí nebo ne? jsou situace, kdy se lidé, zejména u nás, vůbec nemusí domlouvat. Například lumpárny se spouštívají takřka samy od sebe. To neznamená, že by za ně účastníci nenesli odpovědnost a že by na to nebylo třeba upozorňovat. Ale mluvit o spiknutí je přehnané. Spiknutí je na to, co se tu odehrálo, příliš vznešené slovo.

28. března 2010