Hon na Topolánka

Běžný postoj českého novináře k „případu Topolánek“ je: výroky byly vytrhány z kontextu, ale přesto si za to Topolánek může sám. Moje stanovisko je jiné: Topolánkova vina na celé kauze je nesrovnatelně menší, než se všeobecně soudí, a to, co skutečně udělal, vůbec neodpovídá razanci mediálního a politického útoku, kterému byl vystaven. Proberme to pěkně jedno po druhém.

Nejprve povaha kompromitujícího materiálu. Co to je? Videozáznam, který se už na první pohled vůbec k ničemu nehodí. Vytváří příležitost pro zachycení nevázaného rozhovoru, který jistě nebyl určen k publikaci v časopise Lui už třeba jen proto, že se do něho plete spousta lidí. Vytváří prostor pro to, aby se předseda ODS vyjadřoval maximálně uvolněně, což může být mediálně zajímavé tak říkajíc v druhém plánu. Hlavní odpovědnost pak nesou případní „mediátoři“.

Dále vlastní obsah záznamu. Topolánek se dopustil třech hlavních hříchů: urazil křesťany, pronesl „homofobní“ a antisemitské výroky a urazil český národ (seřazeny jsou podle závažnosti v očích veřejnosti).

Především je velmi legrační, když česká novinářská a politická obec projevuje takovou starost o urážení křesťanů v době, kdy je už půl roku po evropském vzoru prezentován katolický klérus jako spolek pedofilů. Debata na záznamu se přitom odvíjí od toho, proč by Topolánek nemohl zdvihnout ruku pro zákon o adopci dětí homosexuálními páry. Není sice pokřtěný, ale přesto preferuje křesťanskou rodinu na půdoryse otec – matka – děti. Jeho úvahy o křesťanství jako o „filosofickém názoru“ a církvi, která všechno následně pokazila, jsou sice věcně nesprávné, ale nejde o urážku křesťanů, nýbrž nespravedlivou kritiku křesťanských institucí – mimochodem o kritiku, s níž bude souhlasit velká část Čechů. Pokud jde o homofobii a antisemitismus, Topolánek projevil v hovoru vůči gayům maximální vstřícnost. Inkriminovaný výrok zní: „ministr Slamečka, když jde do tuhého, tak mám dojem, že uhne. A to ten Fischer je Žid, není to gay, ten uhne ještě dřív, jo. To znamená, že to přece nesouvisí s tím, že je gay, to souvisí s jeho charakterem.“ Kdyby to bylo určeno k publikaci, člověk by z alibismu dodal „že je gay nebo Žid“, ale srozumitelné je to i bez toho.

A konečně urážka českého národa. Jde o dva výroky. Topolánek se úporně bránil charakterizovat nějaké společenství (původně šlo o gaye) „pěti slovy“, nakonec řekl na adresu Čechů: „To neumím říct, sice mám představu, že Češi jsou nějací… více rovnostářští, více závistiví, malost, připosratost… ale přesto bych to nedokázal generalizovat (podtrhl bd). Poslední větu nikdo necitoval, ačkoli je zcela zásadní: nelze generalizovat. Druhá pasáž se odvíjí od toho, nakolik jsou Češi tolerantní: „Co je obyčejný Čech, pro kterého dělá Paroubek politiku? To je přece vepřo knedlo zelo. A v podstatě všechny zavřít a nakopat do prdele.“ Nejde o charakteristiku českého národa ani o charakteristiku voličů ČSSD, ale o vymezení okruhu lidí, na něž se pan Paroubek svou politikou obrací. Což je problém pana Paroubka.

Nyní se otevřela cesta ke skandálu. Na skandál bylo zaděláno tím, že se materiál dostal do masově čteného deníku Blesk. Nejprve poměrně „nevinná“ pasáž o křesťanství, pak „bomba“ ohledně gayů a Židů. Pozoruhodné je, že bomba se tu octla ve dvou verzích. V přepise a v zvukovém záznamu, přičemž přepis je mírně řečeno účelově nepřesný. Končí: „Fischer, ten je Žid, není gay, uhne ještě dřív. To souvisí s jeho charakterem.“

Od Blesku přejaly informaci „seriozní“ noviny. Zatímco Hospodářské noviny a Právo korektně citovaly znění ze záznamu, Lidové noviny a zejména Mladá fronta Dnes převzala deformovaný přepis. Poté otiskla komentář Viliama Bucherta, který vyzval Topolánka k odstoupení.

Zároveň se skandál přenesl do politické roviny. Premiér Fischer prohlásil, že omezí své styky s Topolánkem na ryze pracovní záležitosti. Topolánek ho dejme tomu urazil, ale osobně, ne rasově. Je mi líto, ale uražení se pana Fischera v podstatě politického charakteru. Zároveň se dali do pohybu potentáti ODS, vystrašení představou volební prohry. Nabyli dojmu, že musí předsedu obětovat. Přemysl Sobotka jej vyzval k rezignaci. Nakonec si přisadil i prezident: zdůraznil, že je slušný chlapík, že „různé typy vulgárního chování“ jsou mu bytostně cizí, a že „něco se musí stát“.

Nechci radit ODS, ale jen komentovat. Pokud ODS uzná oprávněnost kritiky svých protivníků, vydá se jim na pospas. Oprávněnost kritiky je problematická. Pokud Topolánek setrvá na svém, projeví politickou odvahu, která se rentuje i v porážce.

A za druhé: celé to vypadá víc než jako souhra okolností jako politická aféra, která navazuje na ty nejkvětnatější tradice české žurnalistiky a politiky počínaje hilsneriádou a konče „sarajevským atentátem“.

Lidové noviny 25. března 2010