Problém ODS: nedostatek loajality

Je obtížné psát tento týden o něčem jiném než o „případu Topolánek“. Některé průvodní jevy jsou čím dál tím nápadnější: například nepřízeň, kterou média (zvláště některá) věnují potížistovi z ODS, který ne a ne odstoupit. ČTK například omylem připsala v souvislosti s kritikou Topolánka Přemyslu Sobotkovi slova jeho jmenovce Bohuslava, místopředsedy ČSSD. Omyl pak večer zjistila, opravila a omluvila se, což např. dnešní Právo uvedlo – na rozdíl od Lidových novin a Mladé fronty dnes, které citují „pon staru“ (MfD falešný citát předsedy Senátu přitom přinesla hned dvakrát, na první a na druhé straně. Moc mne zajímá, zda se za to zítra omluví). Rovněž například titulek „ODS přišla o poslední zbytky důvěryhodnosti“ vzbuzuje podezření, že ho vymyslil Jiří Paroubek. A navíc: je to vůbec pravda?

Co by znamenalo, kdyby bezprostředně po skandálu s rozhovorem v Lui grémium Topolánka dotlačilo (a Topolánek se nechal grémiem dotlačit) k demisi? Rezignace předsedy strany dva měsíce před volbami je událost krajně výjimečná, důvody k ní musí být mimořádně pádné a prověřené. O obojím se dá oprávněně pochybovat (a nepochybuji o tom jen já sám). Signál, který by vyslala ODS, by zněl: když se předseda dostane do problémů, které by mohly způsobit nepříjemnost i straně, zbytečně se nebabráme s tím, o co jde, a promptně ho vykopeme. A signál, který by vyslal Topolánek, by zněl (pan předseda mi promine, že použiju jeho výraziva): když se dostanu do potíží, podělám se. Obojí se naštěstí nestalo, i když se zdá, že největší zásluhu na tom mají údajný delikvent a stanovy strany.

ODS nebyla už před vypuknutím aféry stranou příliš konsolidovanou a její předseda na tom má svůj podíl viny, protože tu věc zanedbal když na to byl ještě čas udělat si v ní pořádek. Teď jsou dva měsíce před volbami a strana už nějakou dobu působí jako sbor rozjařených podrazníků, které je nemožné udržet na uzdě. Takový nedostatek loajality v tak vypjaté době těsně před volbami tu snad od vzniku ČR ještě v žádné větší straně nebyl. Paní Němcová se sama kandiduje za předsedkyni strany, ačkoli grémium předsedu volit nemůže a uspořádat volební kongres do voleb je tak šílený nápad, že s ním zatím ani v rozhádané ODS nikdo nepřišel.

ODS volby nejspíš nevyhraje (kdyby odvolala předsedu, měla by to pojištěné). Že by ji na „pravici“ dokázala nahradit TOP09, je vyloučeno, už jen proto, že se to nestihne. Reparát z politické loajality pak dosud nejsilnější pravicová strana bude muset skládat za velmi ztížených podmínek.

lidovky.cz 24. března 2010