Svérázný půvab předvolební kampaně

Zvláštní formu předvolební kampaně si zvolila ODS. Souvisí to možná s neurotickým stavem, který vyvolává kampaň trvající již bezmála rok. Jejím důležitým prvkem je soustředěné úsilí o likvidaci vlastního předsedy. V tuto chvíli není ještě dovršeno, boj však není ztracen.

K frontálnímu útoku na vlastního předsedu dal jeho spolustraníkům podnět premiérův rozhovor v časopise homosexuálů „Lui“. Vypdá to, že buď neměl být zveřejněn buď vůbec, nebo jen částečně, jako sbírka kompromitujících důkazů vůči předsedovi. Na základě rozhovoru byla vytvořena sbírka předsedových výroků, které ovšem řekl jinak, než jak byly později ocitovány. Přesněji řečeno, tu a tam se něco vynechalo, to je velmi účinný bojový prostředek v politickém zápase. Formulace kolovaly přes média bulvární k médiím seriozním, aby se jim dostalo náležité váhy. Zde si je vyzvedli předsedovi straničtí oponenti a dnes o všem celý den jednalo grémium ODS.

Výsledek jednání není jasný. Grémium nemá právo předsedu odvolat, může mu buď to, či ono doporučit. Informace o tom, co mu doporučilo, se liší. Někde se tvrdí, že předseda dostal nejtěsnější většinu, jinde, že ho podpořili jen dva členové grémia, a jinde, že se vůbec nehlasovalo. Čtenář si tedy může vybrat.

V každém případě nakonec předseda, dosud, jak se zdá,neulovený, vydal prohlášení, v němž uvedl, že setrvá ve funkci, že „kolegové akceptovali, že v souladu se stanovami je rozhodnutí primárně na mně“ a „že mé rozhodnutí akceptují“. Zdá se, že nic jiného jim nezbývá. Zároveň se zavázal, že si napříště bude dávat pozor na ústa. Zdá se mi, že to je ten nejmenší problém. Největší problém je, že ODS, jak se zdá, už jako celek není vůbec schopná chovat se racionálně.

Ve čtvrtek bude likvidace předsedy pokračovat na Výkonné radě strany. Její možnosti nejsou o moc větší než možnosti grémia, jen její politický tlak může mít větší váhu. Protože všechna politická rozhodnutí u nás už od roku 1996 končí patem a patem, jak se zdá, skončilo i dnešní grémium, nedá se nic zásadního očekávat.

Pokud Topolánka odvolají, přiznají se pokorně ke všemu hanobení, kterým je zahrnují jejich oponenti, ještě o poznání horší, než jsou oni. Pokud ho neodvolají, je otázka, zda bude strana vůbec ještě akceschopná. To je taky pat, způsobili si ho sami.

Topolánek udělal jistě mnoho chyb. Zároveň se poctivě snažil vymanit stranu z klausovského fundamentalismu a překonat praktickou politikou osudové rozštěpení občanského tábora, způsobené sarajevským atentátem. A nehází jen tak flintu do žita.

Prezident Klaus si pospíšil s jakýmsi nekrologem: „V každém případě se památným rozhovorem pana Topolánka pro časopis Lui něco událo a já si myslím, že se to nedá odestát.“ Něco se prý musí stát. „O tom, že já různé typy vulgárního chování, sprostých slov, urážení lidí, pohrdání lidmi zásadně odsuzuju dlouhou dobu, to nosím dříví do lesa, to neříkám nic nového a překvapivého.“ Ještě že v té vší mizerii, máme za prezidenta tak dobrého chlapíka. Zařídí, aby se něco stalo? Nebo to už dokonce udělal?

lidovky.cz 23. března 2010