Byla to past na Topolánka?

Mirek Topolánek se ocitl uprostřed dalšího maléru, který hrozí svými rozměry přebít toskánskou aféru (ostatně jak by ne, jsou dva měsíce před volbami). Na počátku bylo premiérovo rozhodnutí poskytnout rozhovor gay magazínu LUI. V zásadě nic proti tomu, člověk se pouze ptá, byla-li to v tuto chvíli právě ta nejpotřebnější PR aktivita předsedy ODS; ale otázka je vlastně nabuzena pouze strašlivými důsledky, které realizace rozhodnutí přinesla.

Podrobné informace postupně uvolňoval pro své čtenáře i pro „nebulvární“ český tisk denník Blesk. (V české mediální scéně se příliš neorientuji a tak mi není jasné, jak je gay magazín LUI propojen s vlajkovou lodí českého bulváru. Jasné je jen, že informační kanály fungují perfektně).

První dávka informací byla sice hutná, ale poměrně nevinná. Předseda ODS se v ní představil jako náboženský myslitel. Tento vstup neměl ještě politický rozměr, i když křesťanů, tedy nás křesťanů je pořád ještě o malounko více než gayů. Zároveň víme, že máme svému bratru Topolánkovi odpouštět sedmdesátkrát sedmkrát a že se máme modlit za ty, co nás pronásledují. Řekl bych, že panu Topolánkovi bude teď pár dní hučet v uších. Věcně je třeba konstatovat, že názory pana Topolánka jsou názory běžného českého ateisty, jeho největším hříchem je, že umožnil Jiřímu Paroubkovi předstírat, že věří v Boha, a že kdyby se byl třeba na vztah církve a křesťanství zeptal předem svého stranického kolegy Nečase, byl by se asi uchránil některých směšných věcných omylů. Vzhledem k tomu, že pan Topolánek bude v případě úspěchu jeho strany kandidovat nikoli na pražského arcibiskupa, nýbrž pouze na předsedu vlády, nemělo by pro křesťanského sympatizanta ODS představovat zvláštní problém dát ODS svůj hlas.

Malér rozměrů kosmických přišel na řadu až poté. Na otázku, jak by popsal gaye pěti slovy, Topolánek podle toho, co v Blesku otiskli, mimo jiné odpověděl: „Gustav Slamečka, když jde do tuhého, tak uhne. Fischer, ten je Žid, není gay, uhne ještě dřív. To souvisí s jeho charakterem.“ Dojem z výroku je na první pohled strašidelný: homosexuálové jsou uhejbáci, Židé ještě větší. Problém, který mne naplňuje zmatkem, přináší přiložený videozáznam. Podle něho totiž Topolánek řekl: „ministr Slamečka, když jde do tuhého, tak mám dojem, že uhne. A to ten Fischer je Žid, není to gay, a ten uhne ještě dřív, jo. To znamená, to přece nesouvisí s tím, že je gay (na tomto místě je záznam poněkud nejasný, v kriminálce Las Vegas by patrně během okamžiku zjistili, zda Topolánek řekl „gay“ nebo „Žid“, ostatně na tom tolik nezáleží), to souvisí s jeho charakterem.“

Když si ta slova pořádně poslechneme a rozmyslíme, zjistíme, že Topolánek říká: nezáleží na tom, zda je člověk gay (nebo Žid), ale jaký má charakter. Tedy něco docela jiného, než jak Topolánka na papíře citovali. Není mi jen jasné, proč dostal čtenář (a novinář) k dispozici obě tyto rozdílné informace, přičemž je zároveň jasné, že autentická je ta druhá.

K Topolánkovu extempore lze samozřejmě leccos přičinit: nechápu, proč potřebuje v rozhovoru pro zájmový časopis českých homosexuálů podrobovat před poměrně úzkým okruhem čtenářů drtivé kritice ministra a premiéra vlády (které oba do funkce prosadil), že jsou srabi. Jednak to oba nenaladí vůči předsedovi ODS příliš příznivě, a příznivé naladění to chce, mají-li se rozebrat v premiérových výrocích o homosexuálech, Židech a uhejbácích, které díky premiérově formulační obratnosti poskytují obrovský prostor k velmi zlovolným výkladům. Kromě toho mám dojem, že specielně premiérovi křivdí: najali ho na funkci čtyřměsíčního údržbářského ministerského předsedy, načež ho fakticky uvěznili ve Strakovce na celý rok jako v Daliborce, bez faktického mandátu a podpory v parlamentu. To je prostor pro rozehrání jánošíkovské role velmi nevhodný a Fischer udělal jen jednu chybu: nepodal včas demisi s tím, že „tohle jsme si nedomluvili“).

Celá věc vzbuzuje otázky, na něž je krajně obtížné odpovědět. Bylo to naaranžováno? Naletěl Topolánek jako malý kluk na politickou provokaci? Nebo se to tak prostě semlelo? Nejspíš je v tom nějak namícháno obojí, ale té spontaneity je v tom bohužel podstatně víc. Takže nezbývá, než se s hrůzou ptát: co ten člověk ještě všechno do konce května stihne?

21. března 2010