Chruščovův syndrom

Podle denního tisku řádí teď střevní chřipka. Zasahuje hlavně děti.

Z dnešních novin ovšem pozorný čtenář vyčte, že se ve veřejnosti šíří daleko nebezpečnější pandemie, postihující spíše horní části těla dospělců.

Její příznaky bylo lze už o víkendu jasně sledovat u předsedy ČSSD Jiřího Paroubka. Na programové konferenci v Teplicích prohlásil, že se pod jeho vedením ČR probije mezi deset evropských zemí s nejvyšším životním standardem. Doženeme a předeženeme tedy např. Francii nebo Německo.

Hned na místě se nakazil místopředseda strany Sobotka: „Jestliže společnost nemá ambice a cíle, tak zakrní.“ (Ambice a cíle měl svého času Nikita Sergejevič Chruščov, u něhož choroba propukla v té míře, že stanovil přesná data. Ruská medicína používala tehdy poněkud brutálních prostředků, a tak pandemii zabránila doživotní izolací chorého). Na to je u nás asi už pozdě: příznaky nemoci projevují přátelští ekonomičtí odborníci. Petr Zahradník z České spořitelny: ač Paroubkův blud vypadá na první pohled populisticky, krize může zpřetrhat nebo změnit poměry ekonomické vyspělosti v rámci EU, takže kdyby se nám dařilo úplně všechno, kdežto ti ostatní by byli poněkud paralyzováni, není to (jak decentně řečeno) úplně scestná vize. (Tj. za určitých příznivých okolností se může stát, že ostatní se sesypou ještě rychleji než my. Pak můžeme být dokonce i desátí). Zachváceni jsou i novináři („Obyčejný populismus? Ano, ale obrovská vůle vyhrát volby z toho byla cítit určitě“) a veřejnost (viz vývoj preferencí). Je zjevné, že v přehnaném boji proti prasečí chřipce tým paní ministryně Juráskové cosi osudově zanedbal. Přitom času je namále, pokud se věc nevyřeší do konce května, budou následky nenapravitelné.

Na očkování je pozdě, antivirotika jsou mírně řečeno nespolehlivá. Bylo by možno sáhnout k tradičním způsobům léčby: četl jsem kdysi v dětství výbor z Pohádek tisíce a jedné noci pro děti (dovedete si jistě představit, jak útlá to byla knížečka) a tam mne zaujalo vyprávění o Abu Hasanovi čtverákovi. Byl to známý bagdádský žertéř, a zlomyslný chalífa mu provedl ošklivý kousek: nechal ho omámit a přenést do svého paláce, kde mu veškeré osazenstvo celou noc nakecávalo, že bagdádským chalífou je on. Podařilo se to natolik, že když se nešťastník ráno probudil na svém chudobném loži, setrvával ve svém bludu. Byl přemístěn do blázince a podroben léčbě: místo snídaně výprask, místo oběda výprask, místo večeře výprask. Během poměrně krátké doby to zafungovalo, bez očkování a antivirotik.

Protože ovšem tento způsob medikace je jednak v rozporu s naším pojetím lidských práv a jednak se obtížně aplikuje v masovém měřítku, nezbude, než ochořelým od rána do večera sugerovat na způsob radia Jerevan:

Jistě, pan Paroubek má pravdu, pouze:

a) nebude se jednat o patnáct, ale jen o pět let,

b) nepůjde o Německo, ale o Zimbabwe,

c)a předeženeme ho tak říkajíc v obráceném gardu (tj. nazpátek).

lidovky.cz 16. března 2010