Expolze na „pravici“

Nelíbí se mi pojmy „pravice“ a „levice“, zvlášť u nás ne. Připadá mi výstižné mluvit o „postkomunistech“ (Paroubkova ČSSD, KSČM) a „občanských stranách“. V civilizovaném světě patří k občanským stranám i sociální demokracie, za Špidly se zdálo, že tímto směrem nakročila i ČSSD. Ale to už je dávno.

V dnešní MfD přinesli průzkum preferencí. Je poněkud specifický, jednak se týká jen jednoho kraje (Vysočina), jednak se na něm podílelo STEM. Do Poslanecké sněmovny by se podle něho probilo 7 stran, nejvíc za krátkou existenci ČR.

Navíc z jiných průzkumů plyne, že je možné počítat i se Zemanovou stranou. Kromě ODS a TOP09 jde vesměs o subjekty trpasličí, a při nynějších preferencích TOP09 není dobré zapomínat na to, jak kdysi dopadla Strana důchodců za životní jistoty.

Na pravici se v poslední době víceméně hroutí ODS. Zato se daří tříšti malých a ještě menších stran, které balancují na pětiprocentní hranici. Každá z nich (mám podezření že i ta Zemanova) si ukusuje z preferencí rozpadajícího se obra. Na „levici“ ovšem vládne idyla: sílí ČSSD, a KSČM je v posledních deseti letech stálicí české politické scény. Přitom ČSSD pod vedením Jiřího Paroubka není standardní sociální demokracie, a až pan Paroubek se svým fotografickým archivem vejde hlavní branou do Strakovky, bude se leckdo divit.

Předseda ODS projevoval od počátku dobrou vůli (tím si znepřátelil svého předchůdce ve funkci, to je OK, to nový předseda musí). Dělal to váhavě a nešikovně, projevil však jistou úpornost. Byl by v lepší situaci, kdyby proti sobě neměl prezidenta, jeho politickou lobby (Tlustý, Bém: škody, které oba kumpáni způsobili ODS, jsou neskonale větší, než užitek, jaký přinesli Klausovi) a zejména mohutnou tiskovou lobby v „pravicových“ denících. Obratnou politickou manipulací se tomuto bratrstvu kočičí pracky v podstatě podařilo rozmetat občanský tábor (každé politické uskupení musí mít jakousi osu v podobě silné politické strany, tu teď „pravice“ nemá) a neobyčejně posílit postkomunisty. Zdá se, že si to Klaus v poslední době uvědomil a pořádně přibrzdil, ale už je nejspíš pozdě.

Na prahu voleb je česká politická scéna ve zvláštním rozpoložení: máme vládu, kterou nepodporuje nikdo. Díky tomu je velmi populární, bez ohledu na to, že polovina jejích ministrů je pro veřejnost neviditelná. Sněmovnu ovládá neformální koalice ČSSD –KSČM – KDU-ČSL, která ovšem vládu nesestavila, jen vodí premiéra jako medvěda v cirkuse na řetěze. Představení se velmi líbí, hlavní protagonista má 90% popularitu. Kdyby to vydrželo ještě rok, dosáhl by nepochybně 110%.

Zatím to vypadá jako legrace. Po volbách bude hůř. Všechno nasvědčuje tomu, že stojíme na prahu zficovatění České republiky.

lidovky.cz 10. března 2010