ARCHIV

Irák: pomalu nebo vůbec

Historické paralely jsou ošidné. Přesto lze učinit jisté srovnání mezi okupací nacistického Německem a Iráku. Padlé režimy těchto zemí, jakkoli kulturně odlišné, měly mnoho společných parametrů - paranoiu, systém povyšování a odcházení z funkcí, tribunály, všemocnou policii, dvoukolejnou armádu. Ale také obyvatelstvo, kterému byl režim schopen zajistil sytost, minimum kriminálních rizik a určitou mravní jednotu.

Führer má čas

Jak by z těchto hledisek vypadalo dobývání a okupace Třetí říše, kdyby měl Hitler možnosti Saddáma Husajna? Nacistický režim by už léta tušil, že bude definitivně napaden USA, kterým vojensky nelze odolat. Před více než desetiletím s nimi již říše válčila a prohrála menší část svého území v bleskovém konfliktu, který otevřel oči i Führerovi. Vůdce však i nadále počítá s rekonstruovanou Společností národů, která mu svou vůlí poskytuje čas. Do Berlína, Frankfurtu a Mnichova dojíždějí zbrojné experti. Hledají rakety V2 a k nim náležející náplně s bojovými plyny. Chodí po recepcích a vyjíždějí do terénu, doprovázeni vzdělanými a kosmopolitně uvažujícími agenty Gestapa a Sicherheitsdienstu. Čas se líně vleče a moc se s ničím nespěchá. Mocnosti chtějí kontrakty a mají je. Na prezidentském stolci nejsilnějšího státu světa sedí prezident, který jedná výhradně podle průzkumů veřejného mínění.

je zle

Ovšem žádný ráj netrvá věčně, jak si jsou vědomi všichni diktátoři a výjimečně i veřejnost. Amerika je teroristicky napadena. Soudí se, že v tom má prsty Německo. A i kdyby nemělo - násilníky již dlouho krmí, šatí a cvičí. Změnily se i nálady - módní unylý liberalismus je vytěsněn aktivistickým neokonzervatismem. Z Bílého domu odchází salónní švihák se slabostí pro nečinnost, tiskové konference a plnoštíhlé sekretářky. Nahrazuje ho drsný milovník Bible, který sám sebe odnaučil pít, a tudíž kázeň a rozumné jednání očekává i od zbytku světa. Kdo to nechápe, půjde do ringu. Společnost národů i nadále setrvává v inspekčním režimu. Občas do Berlína zašle rozezlenou rezoluci, kterou Vůdce v Reichstagu odmítne jako neodůvodněnou. USA se rozhodnou jednat samy.

podivná válka

Během této doby nacisté samozřejmě nelenošili. Vůdce má nadále své utkvělé představy. Představitelé wehrmachtu a SS, emancipováni totální hrozbou od svého šéfa, však jednají. Důkazní materiály jsou systematicky ničeny a vojenská zařízení ukrývána nejlepšími odborníky na maskování, které svět poznal. Zbraně a peníze opouštějí Berlín a jsou rozptylovány po celém Německu. Prominenti mizí v léta budovaných krytech, či emigrují léta připravovanými ústupovými cestami. Gestapo přechází do ilegality, zachovává však celou strukturu, fondy a metody. Divize SS Liebstandarte a Das Reich se rozptylují po Černém lese a horách. Ve chvíli, kdy válka začne, se Američané setkávají s odporem odvedenců a pár starých dědků z Volkssturmu.

hra o čas

Za takové situace by se pacifikace a obnova Německa protáhly na dlouhá léta. Rozptýlená vražedná komanda by narušovala spoje, ničila by zdroje energií, vraždila by představitele okupační správy a nových úřadů. Okupanty by nezabíjela masově. To by mohlo vyvolat represálie, na které by ilegálové z Gestapa a SS nestačili. Vraždili by okupanty po jednom, po dvou. Každý den nová mrtvola pro světové deníky. Každý den by generál Patton musel veřejně vystoupit a vysvětlovat. Argumentoval by, že ztráty jsou mizivé. Že na likvidaci jednoho z nejsilnějších režimů světa padly tři čety pěšáků. Po měsíci by tato tvrzení přestala zabírat a noviny by volaly po návratu amerických vojáků domů.

To, co se děje i Iráku je zrcadlovým obrazem popisované představy. Svět poskytl Husajnovi třikrát tolik času, co Hitlerovi. A husajnovskou strukturu, na rozdíl od hitlerovské, nezlikvidoval. Pokud Západ přijme hru na "brzké ukončení nejistoty v Iráku", chce vlastně čas, poskytnutý Saddámovi, odebrat spojencům. Arabští profesionálové partyzánské války jsou si osudové netrpělivosti Západu dobře vědomi. S časem hrají mistrně a zatím jim jejich taktika vychází. Co bude dál závisí na schopnosti slušných lidí odtrhnout oči od ciferníku.

Zdeněk Švácha