Člověk na svém místě

Jiří Pernes obstál! Člen Rady Ústavu pro studium totalitních režimů Patrik Benda sice navrhl znovu otevřít výběrové řízení na ředitele, ale po delší diskusi byl přehlasován. A není proč se rozčilovat – kráčíme dál po cestě, nastoupené zanedlouho po převratu. Cesta není namáhavá, vede totiž s kopce.

Bezprostředně po Pernesově vítězství vyplynula najevo některá doplňující fakta. Především, budoucí ředitel ÚSTR studoval VUML. Jistě, kdyby nestudoval, neudržel by se na místě ředitele (tehdy pouze Slavkovského muzea). Donutili ho! Upřímně řečeno, nejde o nějaký velehřích, ale patří to k věcem, jimiž se lidé nechlubívají. Taky se ke studiu veřejně přihlásil. Bohužel tak učinil až poté, co vyhrál konkurs.

Pan Pernes byl kandidátem tajné spolupráce StB. Jistě, nemusel o tom vědět (pokud si to v poslední době nepřečetl na stránkách Archivu bezpečnostních složek), navíc z hlediska lustračního zákona jde o informaci irelevantní. Z hlediska vyššího principu mravního jde rovněž o informaci irelevantní, pokud k ní ještě něco nepřibude. Pak se právně nemění nic, vznikají jen jakési „lidské otazníky“.

V posledních letech před převratem vydal pan Pernes knížku o dějinách Slavkova. Jeho nepřátelé z KSČ zneužili této příležitosti a vepsali tam velmi hezkou pasáž o průběhu a významu Vítězného února ve Slavkově a okolí. (Dopadl velmi dobře, nepřátelé pana Zdeňka Mahlera vydali kdysi jeho jménem celý hanopis na TGM!) Podotýkám jen, že pan Pernes proti tomu zásahu ani nekuňkl, podobně jako předtím pan Mahler. Jak by mohl, byl ředitelem Slavkovského muzea. Kdyby nebyl, mohl si třeba práci odpustit nebo ji napsat do šuplíku.

Po převratu (před třemi-čtyřmi lety), pravil, byl členem historické komise ČSSD. Proti tomu hned rozhořčeně protestovala ČSSD, nemají ho evidovaného, koho evidovaného mají, neuvedli, protože by porušili zákon o ochraně osobních údajů (nemají zřejmě o účasti ve svých komisích příliš vysoké mínění). Nato Pernes prohlásil, že v komisi nebyl, pouze byl na její jednání dvakrát vyslán svým nadřízeným. Zde o sobě pan Pernes vydává směrem k vedení ČSSD významnou informaci: oč je loajálnější než pan Košnar!

Ostatně, ke špičkám ČSSD má pan Pernes i duchovně blízko. Ředitel Slavkovského muzea je funkce zhruba v té úrovni jako náměstek ředitele RaJ v pražském obvodě, i když, přiznejme si to, podstatně méně lukrativnější. Společné má jen jedno. Ten i onen může prohlásit: „Není o čem mluvit. Pokud bych měl být zcela čistý, pak bych musel být o dvacet let mladší (což by bylo příjemné, ale zároveň je to, jak každý uzná, nemožné, bd). Anebo se živit celou dobu jako dělník.“ Možná, že by stačilo nebýt ředitelem, ale nebuďme hnidopiši. Podstatná věc je: řečeno slovy někdejšího ministra kultury, shodou okolností rovněž z ČSSD (jenom cituji, prosím), padne pan Pernes za těchto okolností na místo ředitele ÚSTR jako prdel na hrnec.

lidovky.cz 3. března 2010