Smrt politikům!

„Válka jest jistá. Srbsko a Rusko nám pomůže v té válce. Bude se to řezat. Může být, že nás v případě války s Tureckem Němci napadnou, poněvadž s nimi drží dohromady. Můžeme se vždy spojit s Francií, která má od 71. roku spadeno na Německo. A už to pojede. Válka bude, víc vám neřeknu.“

Autorem této brilantní politologické analýzy, pronesené na prahu první světové války, nebyl Miloš Zeman, už z toho prostého důvodu, že tenkrát ještě nebyl na světě. Zato věta „Rusko je součástí euroatlantické civilizace a jednou – v horizontu dvaceti let – vstoupí do EU“, je už autenticky zemanovská. Zazněla v pořadu Otázky Václava Moravce, kde si se Zemanem převážně notoval Mirek Topolánek. Oba pojí, že mají společného nepřítele, Jiřího Paroubka. Otázka je jen, zda si v boji proti němu mohou vzájemně prospět. A aby nezůstalo jen u notování, sáhl Zeman i ke kritice. Nelíbí se mu odéesácká parlamentní obstrukce: „Je to naprosto hloupý krok. Já jako televizní divák budu říkat, za co jsou poslanci placeni? Za to, že tu žvaní?“ Žvanění prý není argument, chlap má uznat porážku.

Zeman jako obvykle sahá k primitivnímu populismu. Především, jakoupak porážku? Tahle Sněmovna nemá už vůbec žádnou faktickou legitimitu, přežila díky indolenci Ústavního soudu a vypočítavosti Jiřího Paroubka svou klinickou smrt. Vznikají v ní nejdivočejší předvolební koalice, o hlasování rozhodují nezařazení bukanýři, kteří se vytrhli z vazeb na strany, za něž byli zvoleni, Jistě, začal s tím v r. 2007 Topolánek, ale Paroubek to nyní dovedl k dokonalosti. A za druhé: obstrukce je politický nástroj. Je to ovšem politický nástroj krajní a musí být legitimován. Dnešní stav PS Občanským demokratům tuto legitimaci beze zbytku dává.

Politik nemá žvanit, ale makat. Je za to placen. (rozuměj námi poctivými pracujícími). Hezké heslo. Odtud je pak už jen krůček k vrcholu českého populismu, kolektivní vině „politiků“. Velmi pěkně ji prezentuje v „hlasech rozhořčeného lidu“ dnešní MfD (tady je východiskem aféra Pandur). Hlas lidu (hlasy jsou celkem tři, podobně jako tam, kde se sejdou tři v Ježíšově jménu, vzniká církev, tak tam, kde se sejdou tři politizující našinci, vzniká Lid s velkým L) zní jednoznačně. Všichni vědí beze zbytku, o co jde (naservírovala jim to MfD). A tak „čeští politici jsou ostudou tohoto národa“. „Jak je možné, že přistoupí na takové špinavé obchody“. „Oslovení „ty politiku“ bude zařazeno mezi žalovatelné urážky“.

Od názorů Haškova Švejka přes populistické názory Miloše Zemana po názory našeho mediálně forsírovaného lidu vede přímá linie. Pouze to první je legrace, to ostatní už nikoli. Nejapné paušální pohrdání politikou a politiky otvíralo v minulosti cestu k moci lidem jako je Mussolini nebo Hitler. A my máme za tři měsíce volby.

lidovky.cz 22. února 2010