Vybíráme si sousedy

Čas od času přijde některá agentura pro průzkum veřejného mínění s otázkou „koho byste nechtěli mít za souseda“. Naposledy tak učinila Factum Invenio. Je zvláštní a lehce podezřelé, že ankety na otázku opačnou (koho byste chtěli mít za souseda) se nekonají. Zároveň pojem „soused“ nebývá zcela přesně vymezen. Je to obyvatel vedlejšího bytu v činžáku? Nebo jiného bytu na chodbě? Nebo jiného bytu v domě? Nebo sousedního rodinného domku? Nebo jiného domku v ulici?

Taky k vymezení subjektu, kterého bychom, jak se dnes říká, „nemuseli“, se dá leccos připodotknout: nechtěli byste notorického alkoholika? Nenapravitelného kleptomana? Rváče? Pedofila? Sexuálního násilníka? Pak by odpověď byla příliš jednoduchá. Nechtěný soused je vymezen kolektivně: národností (Ukrajinec, Vietnamec, Izraelec, Američan), případně více či méně rasově (Žid, Arab, Afričan). Předpokládá se, že některé z těchto kolektiv se vyznačuje tou či onou jednoznačně negativní vlastností (učeně se tomu říká kolektivní vina).

Navíc otázka „koho byste nechtěli za souseda“, je zástupná. Ten, kdo Vám byt pronajímá nebo prodává, je schopný vás informovat, jak to vypadá teď. Co bude za půl roku, za rok, za dva, je ve hvězdách. Správná otázka (kterou ovšem nikdo nepoloží, protože tuší, že se to nesluší), zní: koho z dotyčných kolektiv nemůžete ani cítit? Tak, že byste ho nesnesli ve své blízkosti? Ať si žije, kde chce, ale pokud možno co nejdál ode mne. Z ankety Factum Invenio jsou na tom relativně dobře Slováci, nenávidí je jen 10% Čechů. Nejhůř jsou na tom, jak se ostatně dalo čekat, Romové. Žádné velké vážnosti se netěší Ukrajinci (48% odpor), zatímco bratři Rusové jsou na tom tak dobře, že se do ankety ani nevešli.

Nejpozoruhodnější na anketě je jedno jemné rozlišení. Celých 40% lidí nemůže ani cítit Izraelce pro jejich údajné násilnické sklony. Naproti tomu k Židům jsou o poznání tolerantnější, ty nenávidí jen 18% veřejnosti. Bylo by velmi zajímavé zjistit, jak přesně cítí český člověk hranici mezi Židem a Izraelcem. Snad jde o to, že „Izraelec“ je občan státu Izrael, kdežto Žid je někdo, kdo je Izraelcem zatím jen potenciálním. Pokud by se v Evropě začalo znovu vyvádět jako po roce 1933, má totiž dvě možnosti: buď se projevit jako bytost mírumilovná a relativně málo neoblíbená a nechat se zplynovat v Osvětimi, nebo dát průchod svým násilnickým sklonům, opustit teritorium, k jehož kulturnímu i hmotnému rozvoji jeho předkové po tisíc let přispívali, a vrátit se do oblasti, jež byla jeho pravlastí, i za cenu toho, že si tam místo bude muset vybojovat. A přitom navíc poslouchat hraběcí rady těch, kteří přinejlepším nedokázali zabránit všem minulým obludným evropským masakrům: rady, jak má tváří v tvář svým nynějším nepřátelům, kteří si zbraně nevybírají a touhou zničit ho se netají, projevovat mírnost a zdrženlivost.

V anketě mi mezi těmi, které bych nechtěl za sousedy, mi bolestně chybí jedna volba: za sousedy bych nechtěl Čechy. Samozřejmě ne všechny, jen ty, co se zabývají otázkou, koho by nechtěli za souseda, tj. kterou rasu, národnost atp. nemohou ani vystát.

lidovky.cz 11. února 2010