Hrozí ODS Klausův návrat?

Situace strany, do níž kdysi dnešní český prezident přetavil amorfní Občanské fórum, není právě záviděníhodná. Výrazně ztrácí na svém největším soupeři, ČSSD. TOP09 měla původně získat pro pravici voliče, kteří by ODS nevolili. Získala jich dost, bohužel takřka výlučně právě v řadách ODS. Tím v ODS a v okruhu jejích sympatizantů stoupl vliv těch, kteří sní po někdejším čestném předsedovi. Že by ODS (potažmo pravice, přičemž k pravici je nutno z ryze účelových důvodů počítat i KDU-ČSL a zelené, tj. dva kolektivní Hovorky) mohla volby vyhrát, je velmi sporné. Proto se patrně z Hradu a hradního okolí šíří zprávy (jejich hlasatelé nepatří k těm právě nejvýznamnějším osobnostem, zajímavé je spíš, komu v ODS dělají radost), že by se někdejší demiurg strany do ní mohl tím či oním způsobem vrátit.

Otevřené jsou v souvislosti s návratem dvě otázky: za jakých podmínek a jakým způsobem. Je zjevné, že se současným vedením, které Klausovi stranu uzmulo, opustilo její základní ideje (boj proti EU a chýrám o globálním oteplování), jalo se pelešit se zelenými a Schwarzenbergem a oddalo se lobbyismu, korupci, klientelismu a jak znějí všechny ty termíny, to nepůjde. Aby šlo vedení od válu, musí strana prohrát volby. Například pražský primátor pro to dělá, co je v jeho silách, obávám se jen, že z větší části bezděčně. Nicméně prezident má jednu velkou výhodu. Premiérskou funkci opustil před třinácti lety, jak strana vypadala tehdy a co on prováděl, si už lidi příliš nepamatují. Minulost vždycky vypadá hezčí.

A teď: kam by se vlastně Klaus měl vrátit. Čestným předsedou už být nemůže, ukázalo se, že to není k ničemu. Předsedou taky ne, aspoň po tu dobu, dokud je prezidentem. Roli Václava Klause c ODS, která měla vždycky jiný než jen ryze funkcionářský, formální charakter, by bylo třeba spiritualizovat. Mohlo by se tak stát např. zavedením funkce velekněze: pro mnoho příznivců expředsedy by to znamenalo jen formalizaci něčeho, co odedávna nosí v srdci. Funkce velekněze se s funkcí prezidenta nevylučuje, i když v našich podmínkách poněkud překrývá. Strana by se touto inovací zbavila tzv. normálních lidí, s nimiž jsou v uskupeních, kterým nejde ani tolik o přízemní pragmatismus, jako o poslání, potíže, a musí být v lepším případě vylučováni, v horším „vylikvidováni“.

Pokud by se za těchto okolností panu prezidentovi podařilo své uloupené a znovuzískané dítko stabilizovat, stal by se vlastně jejím spasitelem. Ctižádost mu k tomu jistě nechybí.

A Jiří Paroubek by ho v jeho úsilí přinejmenším tiše toleroval: lepšího outsidera pro své vítězné tažení směrem „regulovaná demokracie“ by si sotva dovedl představit.

lidovky.cz 10. února 2010