Pravice má problém: TOP09

V předjaří roku 2005 byla ČSSD v troskách, ODS s KDU-ČSL tajně zasnoubená pro budoucí koalici, US DEU existovala už jen virtuálně. Jedinou stálicí na politické scéně zůstala KSČM. Během několika měsíců se však situace dramaticky změnila. Novému předsedovi se podařilo ČSSD poměrně rychle zkonsolidovat. Rozhodl se pro spolupráci s KSČM. Vznikl tak poměrně mohutný a akceschopný postkomunistický blok, s nímž se občanské strany, ODS s KDU-ČSL, která byla už dlouho výrazně slabší než komunisté, nemohly měřit, bránila jim v tom díra po US-DEU.

Občanskému bloku chybělo těch 10-15% voličů, kteří sice nebyli ochotni volit postkomunistické strany, ale štítili se ODS a cizí jim byli i lidovci (strana poznamenaná politickým klerikalismem první poloviny minulého století). Mnoho z nich bylo vázáno na Václava Havla, který sice jako politický lídr nikdy nevystupoval, ale kde mohl, se do praktické politiky pletl. V tu chvíli se staly dva malé zázraky: za prvé, ve Straně zelených převládlo liberální křídlo a strana se stala přitažlivou právě pro tyto voliče. Neubírala hlasy ani KDU-ČSL, ani ODS. Tím se jí otevřela brána do Poslanecké sněmovny. A za druhé, předseda ODS Topolánek k velkému Klausovu rozhořčení nazřel, že s těmito lidmi musí spolupracovat. Výsledkem byla hubená volební plichta a tři roky vratkého vládnutí, založeného na víc než problematické většině v parlamentu.

Tři roky každodenní nejistoty skončily politickou explozí: Strana zelených se rozvalila, na prahu rozkladu se za Čunkova předsednictví octla i KDU-ČSL. V ODS se uplatňoval vliv exprezidenta: jak premiérova pozice slábla, snažil se mu čím dál tím víc škodit. Paroubek získal přesvědčivou většinu v parlamentě: většina má však dvě zvláštnosti – především se hodí daleko víc k tomu, něco zamítnout a zabít, než něco odsouhlasit. Paroubek zjevně z pragmatických důvodů a u vědomí své momentální převahy v parlamentu prosadil konání voleb v řádném termínu a prodloužil volební období o půl roku. Vznikla pomyslnou volební koalice, již pojí prosazování nestoudných populistických návrhů. Předseda ČSSD však zapomněl, že pádem Topolánkovy vlády ztratil výhodu opozice. Preference ODS a ČSSD se v podstatě srovnaly.

Situace v létě byla zrcadlovým obraz té z roku 2005: na jedné straně konsolidovaná a spolupráce schopná dvojice ČSSD – KSČM, na druhé straně ODS, trpící vnitřními problémy, rozložená Strana zelených a rozložená Čunkova KDU-ČSL.

„Projekt TOP09“ vyvolala potřeba zacpat díru po Straně zelených (tím nechci říci, že by to bylo hlavním a jediným cílem tvůrců strany). Od začátku s sebou nesl velké problémy.

Za prvé, vymezení: strana se chtěla prezentovat jako zásadová a konzervativní. Tím přitáhla spoustu zklamaných voličů ODS a určitou část lidovců. Takže jednotné ČSSD je teď schopna vzdorovat jedině dvojice ODS – TOP09, lidovcům hrozí pád pod 15%, a vytváří se potenciální, poměrně mohutná „koalice odpadkového koše“ (Strana zelených, Věci veřejné, KDU-ČSL) o síle až 14% voličských hlasů. „Nevoličů“ se podařilo zatím oslovit málo.

Za druhé, spolehlivost TOP09 jako partnera: strana chtě nechtě působí jako parazit, užírající hlasy politickým partnerům, ale má problémy se představit jako aktivní politická síla, protože ji k tomu chybí instrumenty. Tím, jak jí narostla procenta, zvedlo se její sebevědomí a začala koketovat s velmi populární, i když zcela bezmocnou Fischerovou vládou. Jde zjevně o to, vypůjčit si cizí politickou váhu. Není divu, že to ODS znervózňuje.

A konečně, osobní popularita lídrů. Karel Schwarzenberg se jí těšil, dokud byl vídán jako ministr zahraničí: ministr zahraničí nepříliš významného státu má všechny předpoklady těšit se popularitě – pokud se ovšem nepíše rok 1938. Protažení volebního období TOP09 zjevně poškodilo, a jediný záslužný postoj, který zatím zaujala, totiž odmítnutí Paroubkova rozpočtu, nedokázala prodat.

Žádná česká strana nemůže být zároveň superkonzervativní „ODS s lidskou tváří“ i politická odnož Pravdy a Lásky. V českém politickém systému chybí liberální střed: nahrazují ho různé improvizované patvrary s životností 2 – 3 roky. Proto má mnoho lidí pocit, že není koho volit. TOP09 tento problém nevyřeší.

Lidové noviny 30. prosince 2009