Bretschneider – náš vzor

Ministr Pecina chystá „protikorupční balíček“. Zálibu v balíčcích projevují naši ministři obyčejně tehdy, když se octnou v úzkých. A řadový občan by si měl vlastně říci: „aha, už se zase pakují“ (v přeneseném smyslu slova, ovšem). Ministr Pecina se s plánovaným pakováním svěřil národu na včerejší tiskové konferenci.

Součástí balíčku je návrh na zřízení „institutu“ tzv. protikorupčního agenta. Ten by prý mohl beztrestně „předstírat zájem podílet se na trestném činu“, pokud by zjištěné skutečnosti nasvědčovaly tomu, že by člověk, se kterým jedná, spáchal takový trestný čin i sám. Ministr ovšem tolerantně připustil, že je těžké najít hranici mezi tím, co agent může, a řízenou korupcí, tedy aktivním pobízením k trestnému činu.

V této souvislosti se naskýtá několik otázek: například, jak může nebo má vypadat „pasivní pobízení k trestnému činu“, které je, na rozdíl od toho aktivního, zřejmě přípustné. Za druhé, jak se pozná a kdo stanoví, že „zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že by se člověk, se kterým jedná, spáchal takový trestný čin i sám“. Zde se nabízí tzv. teorie notoriety: je notoricky známo, že politici, zejména ti opoziční, nemyslí na nic jiného než na korupci, a že by se tedy korupci oddávali i bez výše zmíněného „institutu“. (Mám jen obavu, že teorie notoriety se vzhledem k historickým okolnostem netěší v odborných právních kruzích aspoň dnes velké úctě).

Na druhé straně, kdyby se zřízení protikorupčního agenta podařilo prosadit, mohl by být posléze rozšířen i na další okruhy kriminální činnosti: sám od sebe se nabízí trestný čin pomluvy (§148 zák. 40/2009 Sb., Trestního zákona), zvlášť pokud by se týkal významného politického a zároveň útlocitného činitele, jako je např.Jiří Paroubek. Zde se otvírá poměrně široké pole pro aktivity, které známe jak z naší nedávné historie (léta 1948-89), tak z klasické literatury (postava civilního strážníka Bretschneidera, vzor: „To nám to pěkně v tom Sarajevu vyvedli.“)

Je institut agenta provokatéra přípustný? Náš právní terén je složitý: to, co bylo před časem přípustné, by dnes už přípustné nebylo, ale vzhledem k tomu, že je to občas zároveň i páteř našeho právního řádu, to třeba zase jednou přípustné bude (Benešovy dekrety). Možná je to s teorií notoriety i s institutem agentů provokatérů (samozřejmě v tom nejlepším slova smyslu) podobné a že pan ministr je svého druhu průkopníkem.¨

Lze sice sáhnout k zákonu o něco staršímu: „Není možné, aby nepřišla pokušení; běda však tomu, skrze koho přicházejí.“ (L 17,1). Z toho hlediska by činnost, kterou plánuje ministr Pecina, neznamenala ve svých důsledcích omezení trestné činnosti, nýbrž její nadějné rozšíření.

Ještě štěstí, že těmhle starodávným žvástům už u nás skoro nikdo nevěří!

lidovky.cz 22. prosince 2009