Věc: poškozování republiky v cizině

Václav Klaus to má těžké. Způsobil si to sám.

Vykoledoval si velkou nepřízeň v Bílém domě. Asi ji trochu přiživil jeho věčný rival Havel a zdá se, že ochotnou ruku k dílu přiložil i český velvyslanec ve Washingtonu Palouš. Veřejně vyhlašovaná americká averze k českému prezidentovi může ovšem být dosti kontraproduktivní. Ačkoli si to třeba Václav Klaus sám zjevně nepřipouští, mezi ním a Bushem je jakýsi nepoměr sil a politických možností. A tak se nezaujatý pozorovatel těžko zbavuje dojmu, že se tu bojuje proti komárovi kyjem. A jako kdysi Václavu Havlovi a jeho věrným zahraniční vavříny, které exprezident získával, na domácí politické scéně ani trochu nepomohly, může se stát, že Klausovi okázalé americké antipatie doma spíš pomohou – získá image statečného Davida, bránícího české národní zájmy, když je to třeba, i proti americkému Goliášovi.

Václav Klaus si rovněž vykoledoval značnou nepřízeň médií. Na té pracuje systematicky a úspěšně už od svého vstupu na politickou scénu. Jeho příznivci za ní ovšem vidí temné spiknutí – viz článek Mileny Varadinkové „Prezident nás neprodává lacino“ z páteční MfD.

Ústřední postavou spiknutí jsou Jiří Pehe a ČTK: Pehe propašovává svá neobjektivní hodnocení prezidenta do zahraničního tisku, a ČTK je pak selektivně zveřejňuje jako hlasy zahraničního tisku. Tato poněkud paranoidní vize mi připomněla dobu mého mládí, tehdejšího „prezidenta“ Antonína Novotného, který co do schopnosti sebereflexe je s Václavem Klausem docela dobře srovnatelný, a jeho zápas s médii. Tenkrát se bojovalo proti „poťouchlostem“ a „ideologické diverzi“.

To bylo zábavné už tenkrát, v době rozkladu komunistické diktatury, a zábavný je i obraz spiknutí, vykreslený paní Varadinkovou. Jediné, co už moc zábavné není, je závěr jejího článku: „Možná některým lidem stále nedochází, že když si vyřizují své účty s politickým oponentem pomluvami v zahraničí, a tento jejich "nepřítel" je legitimním českým prezidentem, tak tím poškozují nejen jeho, ale celou naši zemi.“ Tedy „poškozování zájmů republiky v cizině“, jak zněl paragraf, odstraněný z trestního zákona hned po listopadovém převratu. Vypadá to, jako by se některým lidem po něm docela spontánně stýskalo.

Ve skutečnosti náš prezident je prezidentem svobodné země. Není to žádné paládium a občané svobodné země ho mohou svobodně kritizovat podle libosti doma i v zahraničí. Jeho přátelé a přívrženci ho zase mohou doma i v zahraničí svobodně hájit. A hlavně: nikdo to nemá ani jedněm, ani druhým co vyčítat.

Mladá fronta Dnes 6. srpna 2003