Spor o památník zastřelených Němců

1) Červen 1945: Divoký odsun v Boru u České Lípy

Čs. vojáci pěšího pluku 47 popravili 2. června 1945 na náměstí za údajné přechovávání zbraní sedm německých civilistů. Před smrtí byly oběti celé hodiny exemplárně mučeny. Osmý Němec byl zastřelen při panickém pokusu o útěk, když měl přihlížet popravě svého bratra. Devátý, byl to národním výborem dosazený primář místní nemocnice, byl sice podle rozkazu „vypovězen“, ale zmizel beze stopy cestou na hranice 3. června ráno a německý soud ho později prohlásil za mrtvého.

Čtenáři Událostí se s případem podrobně seznámili v květnu 2005 (Dokument: Divoký odsun 1945 v Boru u České Lípy).

2) Srpen 2006: Vysvěcení symbolického hrobu

Při oslavách v květnu 2005 představitelé Nového Boru po 60 letech poprvé připomněli také zastřelené Němce (Vítězové i oběti). Jménem pozůstalých potom napsal Hans Träger dopis zastupitelům:

... Coby někdejšího občana Nového Boru a syna Alfreda Trägera mě toto oficiální gesto dnešních zastupitelů města hluboce dojalo. Velmi si toho vážím a pociťuji vděčnost za takové gesto a jakýsi nový druh sounáležitosti s mým rodným městem.

Od onoho bolestného rozkolu mezi Čechy a Němci, kteří spolu předtím po staletí pokojně žili, uplynula dlouhá doba, během které ale bohužel zůstalo mnoho bolestných otázek a problémů otevřených. Proto se coby bývalí obyvatelé Vašeho města chápeme Vámi podané ruky s o to větší radostí!

Vzhledem k tomu, že ti, kteří byli zastřelení 2. června 1945, leží dosud v masovém hrobě bez náhrobku mimo lesní hřbitov a místo posledního odpočinku mého otce je navíc neznámé, dovoluji si... iniciovat vztyčení pamětního kamene. ... Náklady na zhotovení rád se svými sourozenci převezmu.

Tímto dopisem bychom chtěli město Nový Bor zdvořile požádat o povolení ke vztyčení takového pomníku.

Zastupitelstvo žádost 25. ledna 2006 projednalo a nejtěsnější většinou 11 hlasů schválilo (jediný zastupitel za KSČM hlasoval proti, 5 se zdrželo, 4 nepřítomni). Konečné české znění dvojjazyčného textu bylo – kromě osmi jmen obětí s letopočtem narození – dohodnuto takto:

2. června 1945 bylo proti vůli Místního národního výboru zastřeleno před radnicí osm obyvatel Nového Boru, Sloupu a Janova.
Tito občané byli pohřbeni do hromadného hrobu za tímto hřbitovem.
Následujícího dne přišel o život MUDr. Alfred Träger * 1897 na neznámém místě.
Nový Bor 2006

Symbolický hrob vysvětil 12. srpna 2006 Pater Angelus Waldstein za přítomnosti skupiny pozůstalých, místního faráře a několika Čechů. Následujícího dne se v novoborském kostele uskutečnila česko-německá mše.

3) Říjen 2008: První opožděná kritika

Proti souhlasu zastupitelů tehdy dopisem starostovi protestovala MO KSČM, nikdo jiný se neozval. Až v Novoborském měsíčníku 10/2008 – po víc než dvou letech! – zveřejnil Josef Doškář celostránkovou kritiku: ...tyto články znovu otevírají nenávist a zášť na české i německé straně, které již čas a nové nezatížené generace poválečně narozených Čechů a Němců zahojily. Považuji články pana J. Tichého za zkreslující. Výpovědi svědků považuji za nevěrohodné... a sudetoněmecky laděné. ...největším problémem denacifikace je povýšenost a nadřazenost německého národa, která mu byla vštěpována nacistickým hnutím, a ona se Němcům tak zalíbila, že se jí sami nemohou zbavit... nejsou schopni svůj úděl přijmout a pokorou, ale hrají si na hodné, ukřivděné Němce. ... Novoborský měsíčník je Městský zpravodaj a ne Sudetoněmecký hlasatel.

V dalších číslech následovala bouřlivá polemika. J. Doškář se nejdřív snažil úředně zabránit prodeji listopadového měsíčníku a pak podal na autora jednoho z článků i na celou redakční radu žalobu pro pokus o podvracení republiky. Samozřejmě neuspěl. Ale bezbřehá diskuze byla na návrh vedení města ukončena s tím, že bude vhodnější uspořádat odborný seminář za účasti přizvaných historiků.

(Novoborské měsíčníky 2008-2009 jsou dostupné na stránkách www.novy-bor.cz, diskuzní příspěvky čtenářů jsou obvykle zařazeny kolem 20. stránky.)

4) Jaro 2009: Tři organizace se k protestu připojily

Společně s okresními organizacemi Českého svazu bojovníků za svobodu, Československé obce legionářské a Klubu českého pohraničí vydal J. Doškář dvě 8-stránkové brožury „Nepřipustit zkreslování dějin!“, které se zjara objevily v novoborských poštovních schránkách:

Vážení spoluobčané, po dobu uplynulých pěti let jsme byli zkresleně informováni Janem Tichým v Novoborském měsíčníku a internetových i-novinách o událostech v Novém Boru v květnu a červnu roku 1945... V dalším textu se čtenář dočte o Mnichovu 1938, o 15. březnu 1939, o válce a koncentračních táborech, o nacistických zločinech v květnu 1945, o sebevraždách místních nacistů po kapitulaci – ale o borském excesu se nic nového nedozví: ...byly u nich nalezeny zbraně... Byli zatčeni a dne 2. června 1945 popraveni. Po popravě ponecháni 24 hodin na místě pro výstrahu.

Autoři brožur zdůrazňují členství dvou z devíti zastřelených v NSDAP. Jeden z nich byl také členem SS, v době války ale sloužil výhradně jako lékař ve zdravotnických jednotkách wehrmachtu, kde dosáhl hodnosti štábního lékaře. Druhý byl v kartotéce spolupracovníků tajné služby SD, jeho činnost nebyla ale nikdy vyšetřována, protože ho zastřelili při pokusu o útěk. Starší ze zastřelených žen prý kdysi v řeznictví prohlásila, že Čechy je třeba vyhubit jako krysy. A závěr? ...všichni provinilci byli zločinci a byli by tvrdě potrestáni i kdyby u nich nebyly nalezeny zbraně. ... V současné době je právě v Novém Boru snaha, prapodivně myslících lidí, zlehčit příčiny a důsledky nacistického řádění na jedné straně a hanobit a znevažovat činy československých bezpečnostních sil a armády v době těsně po válce... Proti této jejich aktivitě... vystupují občané Nového Boru v poslední době podporovaní vlasteneckými organizacemi Českolipska. ... Pieta vůči nacistům je výlučně osobní záležitostí jejich potomků, kteří se nemají čím chlubit.

(Obě brožury „Nepřipustit zkreslování dějin“ viz www.klub-pohranici.cz/liberecky_CL.htm)

5) Říjen 2009: Historický seminář

Na stránkách www.novy-bor.cz v adresáři BOR 1945 SEMINÁŘ a v podadresáři SVĚDECTVÍ je shromážděno víc než 50 podkladů k semináři včetně sborníku přednesených příspěvků, mají být ale přístupné jen do konce roku. Na seminář 10. října přišlo asi 120 lidí. V úvodu vystoupili odborníci.

PhDr. J. Otčenášek: ...Podstatná je konkrétní vina konkrétního člověka. Pokud ta není nalezena, tak je úplně jedno, v jaké organizaci dotyčný pracoval (jestli byl členem KSČ nebo NSDAP), či co napsal do nějakého sčítacího lístku. Bohužel i události v Novém Boru v červnu 1945 spadají do rámce poválečného bezpráví, ale s odstupem už 65 let je snad na čase vnímat tyto události bez zbytečných emocí a manipulací.

Historik mgr. L. Smejkal: ...Nacházíme se před znovu otevřeným případem popravy sedmi občanů Nového Boru dne 2. června 1945 a k tomu jednoho záhadného zmizení končícího smrtí v souvislosti s předešlým činem. ... Podotýkám také, že určité povědomí odpovědnosti, citu pro právo a spravedlnost a přihlášení se k ideálům humanitním mohlo být brzdou tlumící podrážděnou, hněvem rozhořčenou mysl a touhu po pomstě. Kdo v sobě neměl minimum uvědomělé lidskosti, nechal se strhnout k nemístnému jednání uspokojujícímu jen nízké pudy. ... Případné činy borských zatčených měly být vyšetřeny příslušnými civilními orgány, které by rozhodly o případném potrestání. Nic takového nenastalo. Lidé v uniformách neprováděli žádné šetření a nezanechali žádný protokol. Obviněným nebyl sdělen rozsudek a ani na jakém základě by byl postaven. Nabízí se tedy jiný výklad, k němuž historik nikdy nenajde skutečné vysvětlující motivy. Jednalo se o mstu, odvetu nebo výstrahu. Všechny tyto možnosti nemají rozumný základ, nedají se konkrétně vysvětlit, protože vycházejí z prudkého hnutí citů nejen těch, kteří čin vykonali, ale také případného publika. Aktéři událostí mohli za války prožít trauma vlastního utrpení a ztrátu rodinných příslušníků a těžce to nesli. Byli však v uniformě a měli být pod přísahou... Nebyli oprávněni k provedení exekuce tím spíše, že již bylo po válce. Kdyby policista sám trestal zločince, k čemu by byl soud a spravedlnost. Pochopitelně se nabízí ještě jeden výklad tragických událostí. Totiž, že nebyl žádný podstatný důvod zákroku, že šlo o výstřelek a ukázku toho, kdo má moc nad životem a smrtí a může tudíž jednat jako Bůh. Po šedesáti čtyřech letech asi nezjistíme, jaká byla minulost aktérů této události, čím se dali strhnout a zda svého činu někdy litovali.

Je obtížné stručně charakterizovat celý obsah 28-stránkového sborníku. Z přednesených příspěvků pominu ten svůj o podstatných detailech zveřejněných dokumentů a svědectví. Nejvěcnější byl příspěvek PhDr. P. Čírtka, který ale polemizuje spíš s vyzněním mé novely, místo aby se zabýval dokumenty a publikovanými články.

J. Doškář považoval za nutné zopakovat útoky proti zastřeleným i proti mně: Pan Tichý svým naivním přístupem (nebo prací na objednávku?) oklamal novoborskou veřejnost. Oklamal písemnými podklady i představitele města a rozhodně nepřispěl k USMÍŘENÍ. Opačné názory likvidovala cenzura. Pravdou je, že VŠICHNI zastřelení byli nacisté. Před válkou, během války i při zatýkání se chovali povýšeně a hrubě uráželi Čechy. ...autorem záměrného zkreslení dějin je jedna osoba a tou je J. Tichý. Autorem scénáře je J. Tichý. Zpracoval úřednici Loveckou, která položila na hřbitově u centrálního kříže kytici se stuhou: Obětem 2. světové války a vzpomněla i na osm popravených. Korespondenci mezi familií Träger a Loveckou opět zařídil J. Tichý, vypracování podkladů za Loveckou pro zastupitele zařídil J. Tichý, neodkladné a trvalé podsouvání neodkladného řešení do Zastupitelstva zařídil J. Tichý. Samostatnou kapitolou je lživé zpracování borských událostí v knize „Třicet dva hodin mezi psem a vlkem“, kde z prokazatelně největších nacistů města udělal Jan Tichý beránky a z československých vojáků zločince.

Z. Stehlík kritizoval všechny odmítače Benešových dekretů, mezi nimi V. Havla, E. Mandlera, B. Doležala a J. Mlynárika. Mnohé příspěvky se podrobně zabývaly historií česko-německých vztahů od roku 1933 nebo dokonce od roku 1914! Přiléhavě to popsal místostarosta mgr. S. Valdman v článku pro Českolipský deník: ...v aule se sešlo i dosti osob, pro které historie po roce 1989 nemá pokračování a za našimi hranicemi pro ně končí svět a není sjednocující se Evropa, která vznikla a šíří se i jako jakési memento toho, aby se něco podobného nemohlo opakovat. Šedesát čtyři let je dosti dlouhá doba na zapomínání, vzpomínání a možná poučení. To je však svobodná vůle každého z nás, co s tím ve své mysli učiníme.

O chabé informovanosti diskutujících svědčí například závěr příspěvku R. Uksy: Mám-li vyslovit svůj názor na pomník, ...jsem jednoznačně pro jeho odstranění. ... Nikdo přeci nebrání tomu, aby si potomci popravených provinilců nezakoupili místo pro hrob a na něj umístili náhrobek s vhodným textem. Přesně to se přece se souhlasem zastupitelstva stalo!

V týdnu po semináři vyšel článek v Právu a ČT24 odvysílala reportáž v regionálním zpravodajství. Nejpodrobněji se tématu několika články věnoval Českolipský deník (ceskolipsky.denik.cz).

6) Podzim 2009: Opakované návrhy v zastupitelstvu

Odpůrci „pomníku nacistů“ docházejí na podzimní zasedání zastupitelstva a snaží se prosadit odvolání souhlasu a odstranění symbolického hrobu. Jen část zastupitelů je v tom podporuje, 14. října byli dva (zápisy z jednání ZM viz www.novy-bor.cz):

p. Kuric - ...myslím si, že p. Tichý buď to vědomě nebo nevím jaký důvod měl pro to, ale uváděl tam vyloženě nepravdy, jedna paní povídala z doslechu, jenom z německé strany. Tím, že je členem redakční rady, tak si myslím, že mu byl dán mnohem větší prostor než těm ostatním... tak dávám návrh na odvolání p. Tichého, aby nemohl dále ovlivňovat redakční radu (pozn.: přijato jako námět do příštího zastupitelstva) ...já jsem se tam ještě nebyl podívat,(?!) ten pomník je údajně vedle Rumb. hrdinů, proti tomu jsou velké námitky... Dokonce jsem dostal takový návrh, že dobře, když už ti Němci do toho investovali peníze, tak proč ne, ať si ten pomník dají, že je tam zdevastovaná hrobka od Hantycha, nevyužívaná... Dokonce vím o lidech, kteří by byli ochotni jim tam dát ještě mříž, aby jim to někdo nerozbil a dát peníze i do konstrukce té hrobky. Ať je to někde jinde, ať to není u Rumb. hrdinů, když už jsme jim to tedy povolili.

p. Kalous – ...Dnes dostáváme na stůl dokumenty, že tito němci byli členy SS, NSDAP, SD, zločinecké organizace, odsouzené v Norimberském procesu. Jak říkal p. Kuric, dnes mají pamětní desku vedle Rumburských hrdinů, pro mě je to naprosto nepřijatelné.

Kritika pokračovala na jednání zastupitelstva 11. listopadu:

p. Kalous – ...jak řekl p. doktor Coufal a velice dobře se v ten moment ptal: „a nejsou ti lidé fašisti?“ Přesně takto bych se zeptal. A dnes se nám náckové a příslušník SS dívá z pietního místa – vy tomu nechcete rozumět – na pietní místo Rumb. hrdinů. Nic jiného jsem tím neřekl.

7) Listopad 2009: Poslední slovo?

Bez ohledu na výsledky semináře je to polemika bez konce. Podle kritiků památníku Němec, který byl členem NSDAP nebo SS, si ani po letech nezaslouží spravedlivý soud, jeho zastřelení bylo oprávněné a nesmí mít ani náhrobek. Jeden z členů NSDAP byl zastřelen při pokusu o útěk, druhý zmizel cestou na hranice, o nálezu zbraní proto u nich nemá smysl mluvit. Jen jediný z popravených byl členem nacistické strany. O ostatních šesti, o jejichž postojích nebo členství dodnes nevíme prakticky nic, se kritici raději nezmiňují...

Skupina zastupitelů zveřejnila 25. listopadu na stránkách města toto prohlášení:

Pamětní deska zastřelených
Se souhlasem zastupitelstva Nového Boru instalovala v srpnu 2006 skupina pozůstalých z Německa na hřbitově pamětní desku. Jsou na ní jména osmi německých civilistů, kteří byli v červnu 1945 zastřeleni na náměstí, devátý zmizel beze stopy cestou na hranice.

V poslední době prosazují někteří občané odstranění památníku se zdůvodněním, že zastřelení byli nacisté.

V demokratické a lidsky slušné společnosti s křesťanskými základy má každý právo na spravedlivý soud. To nelze upírat ani třem ze zastřelených, kteří byli členy nacistických organizací. Mrtvý člověk má také mít svůj hrob. V tomto případě je pamětní deska hrobem symbolickým, protože zastřelení leží na neoznačeném místě za hřbitovem.

Událostem z léta 1945 byl věnován veřejný seminář za účasti historiků a koncem roku vyjde sborník všech přednesených příspěvků. Dobové dokumenty jsou ale neúplné, úplnou a nezpochybnitelnou pravdu už nebude nikdy možné zjistit. Proto nemá smysl neustále se k případu vracet.

Nechme mrtvé odpočívat v pokoji. Odstranění pamětní desky by nikomu bolest nevyléčilo, naopak by způsobilo jen novou bolest pozůstalým.

Památník chápeme také jako symbol usmíření Čechů a Němců ve společné Evropě.

Prohlášení podepsalo 12 z celkového počtu 21 našich zastupitelů.

Jan Tichý