Před kongresem ODS

Je zjevné, že na nadcházejícím kongresu ODS půjde o hodně. To hodně ovšem není „Vize 2020“, ale případný převrat ve vedení, který by bezpochyby ovlivní profil a další směřování jedné ze dvou nejsilnějších českých stran. Zatím to vypadá tak, že ODS je rozpolcena a současný předseda má jakousi mírnou převahu (což by se např. mohlo změnit, pokud by byla na poslední chvíli odpálena nějaká mediální bomba).

Topolánkovi vyčítají, že se neumí chovat, obklopuje se lobbyisty a opustil jednoznačně pravicovou orientaci strany. Vzhledem k tomu získává na její úkor body TOP09. Některé z těchto výtek jsou poněkud hnuté: TOP09 získává body vzhledem k tomu, že ODS je nestabilní a nejednotná, což situace před kongresem víc než potvrzuje. Výtka o chování je převzata z propagandistické dílny ČSSD (největším úspěchem Jiřího Paroubka je, že se mu podařilo širokou veřejnost přesvědčit, že Topolánek je větší hulvát než on). Pravicová orientace ODS existovala za Klause v rétorice, praktická politika byla často směsí nacionalistického a sociálního populismu. Ti, kteří si Topolánkovo vystřídání nepřejí, se chovají defenzivně: není to sice nic moc, ale zatím tu nikdo lepší k dispozici není.

Myslím, že by mělo být přesně formulováno, o co jde. Topolánek se nepochybně dopustil spousty chyb, není však pravda, že by jeho politika byla úplně bezvýrazná. Udělal dvě zásadní rozhodnutí: udělal je sice instinktivně a trochu polovičatě, a proto bývají přehlížena. Stojí však za to na ně upozornit, protože o nich by se mělo mluvit.

Za prvé, Topolánek se emancipoval od politiky svého předchůdce. Napětí bylo cítit od samého počátku, vyvrcholilo loni na podzim spektakulárním vystoupením Václava Klause z ODS. To, že nový předseda se dokáže postavit na vlastní nohy, poté co vystřídá ve vedení strany výraznou a silnou osobnost, je v demokratické politické straně normální a nutné.

To je jistě jen formální, technická záležitost. Druhá věc je závažnější: ODS byla po Sarajevu politicky sterilní stranou s velmi omezeným koaličním potenciálem. Topolánek se pokusil přemostit propast, která v občanském táboře zela mezi stoupenci a voliči jeho strany a těmi 5-10% lidí, kteří byli vázáni na středové a levě středové strany spojené tak či onak (volně) s Václavem Havlem. Bez těchto lidí občanský tábor nikdy nedokáže přehlasovat ČSSD s KSČM v zádech. A tak ODS stojí dnes, před kongresem, před zásadním rozhodnutím: chce v budoucnu stavět na spolupráci s tímto středovým a levě středovým uskupením (jehož základní slabinou je, že se nedokáže pořádně politicky zorganizovat), nebo dá přednost tiché či hlasité spolupráci s Paroubkovou ČSSD (která ovšem bude mít nejspíš v záloze ještě komunisty, kdyby ODS nebyla dostatečně vstřícná)?

Místo aby se debatovalo o těchto věcech (má v nich Topolánek pravdu nebo ne?), vedou se pokrytecké řeči. To pro kongres neslibuje nic dobrého.

lidovky.cz 20.listopadu 2009