K čemu bude Ústavní soud ČR pod Rychetským?

Rýsuje se dosti nevábná vyhlídka. V rozhovoru s Luďkem Navarou v MF Dnes (9. září 2003) pan Rychetský doslova prohlásil: „I když se přikláním k jednomu názoru, cítím, že soud“ (ústavní soud) „má také povinnosti vůči společnosti a že splnění těchto povinností může dostat přednost před odůvodněným a správným výkladem právního řádu.“ Jelikož pan Rychetský navíc nyní Ústavní soud ČR vede, zní to hrozivě. Říká zcela jasně, že pokud si to česká společnost bude přát, tak ústavní soud vyloží, popřípadě překroutí platné zákony dle společenské objednávky. Pokud bude ve společnosti dostatečně silná politická strana, která bude „reprezentovat zájmy společnosti,“ vyloží soud zákony v souladu s jejím přáním. Zajisté jen tehdy, pokud se většina soudců ÚS ČR zásadou pana Rychetského bude řídit. A to není tak složité, protože před lety zavedené rozhodování v plénu ÚS se k tomu hodí přímo jako stvořené. Soudci slyšící na společenská nebo politická přání přehlasují v plénu soudce nezávislé. Tak se již v minulosti stalo několikrát. Jmenujme dva nálezy ÚS, značně křiklavé. Ve známém usnesení pléna ÚS ČR k platnosti Benešových dekretů v případu pana Dreithalera z Liberce vyhověl ústavní soud společensko-politické objednávce a zcela jasný princip presumpce viny u osob německé a maďarské národnosti v dekretech zakotvený (na rozdíl od tamtéž zakotvené presumpce neviny osob národnosti československé kolaborujících s nacistickou mocí) zdůvodnil tzv. „presumpcí viny za vznik a udržení vlády nacismu.“ jako kdyby něco takového existovalo! Nálezem založeným na čistě politické objednávce bylo zase přiřčení Lidového domu v Hybernské ulici v Praze ČSSD. Obsazování Ústavního soudu ČR politiky a osobami, které neskýtají dostatečnou záruku své budoucí soudcovské nezávislosti, situaci jen zhorší. Quo vadis, český státe?

Tomáš Krystlík