Zaspekulujme si trochu

Prezident Klaus se zjevně po dohodě s Václavem Havlem zúčastnil slavnostního koncertu, který Havel pořádal k uctění dvacátého výročí pádu bolševismu (je pozoruhodné, že to Havel považuje za své druhé narozeniny). A nejen to, pronesl tam krátký projev, končící oslavou svého předchůdce ve funkci. Škoda, že to přímo nezazpíval, bylo by to lépe zapadlo do programu. Od Klause, který doposud spíše zdůrazňoval, že se „komunismus“ sesypal sám od sebe, a že ti jedinci, co si myslí, že se tak stalo kvůli jejich aktivitám, se velmi mýlí, je to překvapivé. Je to překvapivé jen trochu, protože chvála Havla z jeho úst zazněla v posledních pár dnech už podruhé. Je to důvod našpicovat uši a zapřemýšlet: co to sakra znamená? Víme, že pan prezident je schopný náhlého neočekávaného projevu sympatie nebo dokonce omluvy. Bývá to zpravidla tenkrát, když od dotyčného něco potřebuje: tak se omluvil za své nejapné řeči ministru Schwarzenbwergovi, když stál o jeho hlas při prezidentské volbě; nebylo to nic platné.

Druhý pozoruhodný úkaz se odehrál v rozhovoru, který poskytl profesionální organizátor prozatímních vlád Vladimír Mlynář Lidovým novinám. Hovoří tam mimo jiné o „paranoidních představách o tom, že je premiér spojen s TOP09 a Václavem Klausem“. Úplně mi zatrnulo, ten člověk mi snad čte myšlenky. Pak ale vyšlo najevo, že nositeli paranoidních názorů jsou předseda zelených Liška a „někteří sociální demokraté“.

Zdá se, že na naší politické scéně vzniká jakýsi pozoruhodný propletenec vztahů. Co spojuje TOP09 a premiéra Fischera, je zjevné: je to Vladimír Mlynář: je veřejným tajemstvím, že radí najednou oběma.

Když je řeč o TOP09, je třeba vzít v úvahu, že strana je osobou předsedy Schwarzenberga (a jeho neoficiálního poradce Mlynáře) spojena s exprezidentem Havlem.

Fischera s Klausem spojuje nevydařená nominace guvernéra ČNB Tůmy do funkce eurokomisaře. Klausovi se to moc líbilo, Topolánek prohlašoval, že v tom má prezident prsty, a vysvětloval proč. Nedovedu si představit, že by nevěděl, o čem mluví.

Kruh uzavírá spojnice Klaus – Havel. Klaus Havloci lichotí jako liška vráně ve známé bajce, a jistě ví proč.

Stranou zůstávají, kromě komunistů, u kterých se to rozumí samo sebou, jen ODS a ČSSD. Zde je ovšem nutno doplnit dvojí mohutné „ale“. Ne ODS, ale Topolánkova ODS. Část ODS je věrná Václavu Klausovi a sní o velké koalici s ČSSD. Zbývá tedy Topolánek.

Kdo může na Topolánkově pádu vydělat? Za prvé prezident Klaus, který dostane zpátky pod kontrolu ODS, i když pořádně vychrtlou a pocuchanou. Za druhé TOP09, která přitáhne všechny z ODS, jimž se přechod pod ochranná křídla někdejšího předsedy nebude ani trochu líbit. Nemusí jich být málo, i když zkušenost praví, že takový zisk bývá dočasný a vachrlatý (viz US po rozštěpení ODS v roce 1997). Dále Havel, který nejspíš nenávidí ODS stejně, jako nenávidí pes řemen, kterým dostal nařezáno. Kromě toho kalkuluje s tím, že ODS nemusí návrat ke Klausovi přežít nebo že se propadne do relativního bezvýznamna, což je pravděpodobné.

Zbývá premiér Fischer. Zde je třeba spekulovat hodně divoce a paranoidně (nezapomínejme však, že v naší praktické politice je paranoiků a divokých spekulantů nemálo). Nemohla by po volbách vzniknout koalice, jejíž páteří by sice byla TOP09, ale vládu by nominovala zase „odbornickou“, s populárním premiérem v čele? V duchu nepolitické politiky, která se nám v posledních měsících tak osvědčuje?

Pokud by se tyto spekulace ukázaly býti spekulacemi reálnými, je třeba držet palce Topolánkovi a modlit se: protože by tu vznikal komplot nezodpovědných hlupáků, jejichž parciální zájmy by se takřka samovolně spojovaly ve spění k jednomu nechtěnému, ale dost pravděpodobnému cíli: ke zničení České republiky.

15. listopadu 2009