indexok_r2_c02.gif(2kB)  
Uvodní strana Sem můžete psát Dopisy čtenářů Archiv

2.11.-11.11.2009

Dvě poznámky ke dni: Havel a Klaus

1. Václav Havel odpouštějící, žehnající


Václav Havel se svěřil, a to hned bezmála tisícihlavému Evropskému parlamentu, se svým náhledem na osobu pana Füleho, budoucího českého eurokomisaře. Pan Füle má dva problémy: vystudoval na moskevské MGIMO a vstoupil někdy na počátku osmdesátých let do KSČ (dnes na to není hrdý, ještě aby byl!). Havel mu poskytl rozhřešení: „V Československu prošlo komunistickou stranou sedm milionů lidí“. To by chtělo aritmeticky upřesnit: z kolika milionů? Obávám se, že to nejde. Je to matematická patafyzika. „Také členství v KSČ nemůže být vnímáno jako nějaký zločin.“ O zločinu nepadlo ani slovo, jen o tom, je li to náležitou kvalifikací pro funkci eurokomisaře. „Studoval-li kdysi na sovětské diplomatické škole, pak to bylo asi proto, že jinde studovat diplomacii nešlo.“ K tomu je třeba podotknout za prvé, že kdyby pan Fïlle tenkrát nestudoval diplomacii, podobně jako spousta jiných, kteří si tu chuť buď museli nechat zajít nebo nechali zajít, patrně by z toho nebyl umřel. A za druhé, problém „sovětské“ (což je eufemismus za „ruské“) diplomacie je v tom, že se od pradávna nepozorovatelně mísí se špionáží. Ti, co u nás chtěli studovat špionáž, na tom byli stejně jako ti, co chtěli studovat diplomacii: šlo to jen na MGIMO. Jak se dá poznat, že ten, kdo tam studoval diplomacii, tam nestudoval zároveň taky špionáž? Těžko. (Podotýkám, že panu Fülemu v této věci plně důvěřuji). A konečně, když už chceme tak moc odpouštět (což je hezké, máme tak v případě svých bližních, jak známo, činit sedmdesátkrát sedmkrát), je třeba odpouštět i Němcům prosté členství v NSDAP (je to o to lehčí, že těch, co to ještě stihli, žije už jen minimum). Když vezmeme v úvahu případ Füle, řekl bych, že jsme jim to dokonce tak nějak dlužni.


2. Václav Klaus výjimečně střízlivý


Nejde přirozeně o střízlivost „alkoholickou“, ale tak říkajíc oslavovací. Pan prezident neplánuje v souvislosti se 17.listopadem žádné „monstrózní akce“, jako byla německá oslava pádu berlínské zdi. „Naše tradice je jiná. Je civilnější, komornější a může být o to bezprostřednější.“ Václava Klause chápu. Sám sedmnáctý listopad pro něj mnoho neznamenal. Důležitější byl ten dvaadvacátý nebo třiadvacátý, kdy přišel se svým týmem nabídnout služby Václavu Havlovi do galerie u Řečických, a byl přijat s otevřenou náručí (náhodou jsem byl při tom). Ten by se měl oslavovat. Jen mne trochu mrzí, že výzva ke střízlivosti jaksi koliduje s nedávnými bombastickými oslavami 28. října, kdy se leskly šavle, zněly fanfáry, ve Vladislavském sále se předváděly historické standarty a operetní uniformy Hradní stráže a ocenění se dočkala hrdinka 17. listopadu 1989 Anděla Dvořáková. Václav Klaus tedy zjevně není proti monstrózním akcím v zásadě, jen ten 17. listopad mu nějak nejde pod fousy.

lidovky.cz 12. listopadu 2009