Bude válka Klause s Ústavním soudem pokračovat?

Ústavní soud dnes rozhodl tak, jak se všeobecně očekávalo: Lisabonská smlouva je v souladu s českým ústavním pořádkem a její ratifikaci lze tedy dokončit. Senátorská stížnost byla zamítnuta. Otázka je, co bude dál.

Formální překážka pro prezidentský podpis tím, že ÚS rozhodl, padla. Senátoři chtějí teď napadnout rozhodování před Ústavním soudem u Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku. Údajně se jim nedostalo spravedlivého procesu. Tato další stížnost není formální překážkou k dokončení ratifikace.

Ústavní soud zároveň ostře odmítl odpovědět na otázky, které mu jménem prezidentovým předložil dr. Aleš Pejchal. Ptal se, zda i po ratifikaci zůstane ČR svrchovaným státem, zda má Listina základních práv právní status, zda Unie bude i nadále mezinárodní institucí a zda se ratifikace Lisabonu v ČR u nás nemá stát předmětem referenda. Ústavní soud namítá, že jeho úlohou není odpovídat na otázky, ale autoritativně rozhodovat o souladu právních norem s ústavním pořádkem. Tím byl mimo jiné potvrzen prestižní charakter konfliktu mezi Klausem a ÚS.

Válka prezidenta s Ústavním soudem je válkou exekutivy se soudní mocí. Teď se konflikt neobyčejně vyostřil. Prezident se může kromě autority svého úřadu opřít o podporu nemalé, leč nezměřené a těžko pozitivně změřitelné části veřejnosti, o část rozpolcené ODS a možná i o komunisty. Je to projev krajně neurovnaných poměrů v zemi: kdo je hlavním strážcem ústavnosti? ÚS nebo prezident? A jak je možné, že takový prestižní spor vůbec vznikne? Když prezident stojí nad ÚS, pokud jde o výklad ústavy, stává se ČR absolutní monarchií.

Ale i prezident je v nesnadné pozici. Musí se rozhodnout. Premiérovi slíbil, že pokud ÚS shledá Lisabonskou smlouvu v souladu s českou ústavou, podepíše ji. Podařilo se mu uhrát víc než slušný výsledek s Evropskou unií – Brusel po hrozivém mručení přistoupil na jeho ultimátum a vyslal tak signál své slabosti. Mohl by tedy být spokojen.

Na druhé straně předseda britských konzervativců dal najevo zklamání nad rozhodnutím českého Ústavního soudu (co je mu do toho?) a vyjádřil naději, že Klaus vytrvá. V britském tisku zaznělo už poté, co Fischerovi slíbil svůj podpis, jakési rozhořčení nad Klausovou slabostí či snad dokonce zradou.

Klaus je teď ten, kdo se octl mezi dvěma mlýnskými kameny. Bude zajímavé sledovat, jak se z toho vykroutí. Ve vykrucování je totiž mistr.

lidovky.cz 3. listopadu 2009