Dialog na Rhodu

Dialog, to bylo heslo komunistů (tenkrát s lidskou tváří) v době mého mládí, v šedesátých letech. Ponejvíce šlo o dialog mezi „marxisty“ a křesťany. Organizovali ho komunisté, zvali k němu hejly ze Západu. Když se tam vetřel někdo z domácích a pokoušel se opravdu polemizovat (např. upozornit, že se dialog vede jen přes ostnaté dráty na hranicích, kdežto doma se křesťanům zavírá huba, a že dialog by měl v tomto případě znamenat neúprosnou polemiku), postarala se o něho StB. Komunisté s lidskou tváří pořádali tyto pseudodiskuse, aby se i sami před sebou trochu ospravedlnili. Dialog měl být budovaný podle známé slovenské revoluční písně z roku 1848: Garibaldi hovorí, že sa Nemca nebojí, a Nemec mu zas hovorí, Garibaldi, chlap si dobrý.

Dialog podobného typu, zdá se, organizuje v posledních letech Rusko na ostrově Rhodos. Akce má všeobjímající název „Světové společenské fórum Dialog civilizací“. Je otázkou, o jaké civilizace jde. Přesněji řečeno, jasná je pouze jedna, putinovské samoděržaví s lidskou tváří. A cílem je, aby se stalo salonfähig hlavně tam, kde má své zjevné zájmy, tj. v „blízkém zahraničí“.

Snad proto se na Rhodu v tuto podzimní dobu pravidelně setkávají dva staří přátelé z ČR: Miloš Zeman a Vojtěch Filip. Filip má teď v té dvojici navrch, je předsedou fungující parlamentní strany. Zeman má doma větší kredibilitu. Jejich motivace je různá: Filip má účast tak říkajíc v úvazku, Zeman je v pozici hejla ze Západu a hlásí se tak (bůhví po kolikáté!) do pestrého klubu zastánců politiky mnoha azimutů (těžko se zbavit dojmu, že všechny míří do Moskvy).

Tábor přátel mnoha azimutů (přátelé Miloše Zemana jsou jeho podmnožinou) je u nás poměrně široký. Kromě obou brachů, kteří byli podle MfD spatřeni a vyfotografováni, jak spolu družně popíjejí v nějaké řecké taverně) sem patří ještě předseda ČSSD a český prezident. Navzájem se příliš nemusí, ale tohle jediné je spojuje. Časem možná do spolku přibudou ještě další.

„Člověk z ministerstva obrany, který si nepřál být jmenován“, píší v MfD, prohlásil, že „na podobnou akci pořádanou Ruskem může jet jen blázen“. Je smutné, ale příznačné, jak se u nás v citlivých záležitostech plíživě rozšiřuje klub těch, co si nepřejí být jmenováni. A navíc, muž, který si nepřeje být jmenován, se bohužel mýlí. Pan Filip není žádný blázen. Blázni jsou ti ostatní z klubu mnoha azimutů. Co všechno jsou ochotni obětovat za cenu toho, aby stouply jejich preference! Co všechno z toho, co jim nepatří, nanejvýš jim bylo svěřeno. Česká politika připomíná v tomto směru silnici E55.

Vypadá to, že zkušenost z let 1945-89 nám nestačila. Takže si ji budeme muset zopakovat.

lidovky.z 27. října 2009