Co je problém unijní Listiny?

President Klaus dal dnes prostřednictvím svého mluvčího Ochvata národu na vědomí, že dostal od švédského předsednictví kompromisní návrh ohledně svého požadavku na změnu Lisabonské smlouvy. Návrh se mu zamlouvá, zjevně ho považuje v zásadě za přijatelný. Pan Ochvat bohužel netlumočil slova Nejvyššího natolik jasně, aby bylo zjevné, co je podstatou návrhu.

Nezbývá tedy než spekulovat na základě toho, s čím dneska přišel na zasedání sněmovního výboru pro evropské záležitosti ministr Füle. Hovořil o tom, že výjimka má být obecná a má se skládat ze slov Česká republika a z čárky. Z toho lze vydedukovat, že do seznamu zemí, pro něž nebude unijní Listina právně závazná (tj. budou jí nadřazeny domácí právní normy) bude kromě Polska a Velké Británie doplněna i ČR.

Tím ovšem zjevně není všech výjimek konec. Slovenský premiér Fico dal najevo, že pokud dostane výjimku ČR, bude na ní trvat i Slovensko.

Bude zajímavé očekávat, kdo se ještě připojí. Z unijní Listiny se touto cestou může stát jakýsi „nadzávazek“, který ne sebe berou ti členové Unie, co usilují o zcela mimořádnou dokonalost. Trochu to začne připomínat Svobodné zednáře nebo držitele různých pásů v judo. Tedy, brutálně řečeno, šaškárnu.

Klaus coby zručný populista postavil svou námitku na Benešových dekretech. Bylo to určitě upřímné, je zuřivý nacionalista, „myslil to tedy upřímně“. Zároveň to udělal šikovně, věděl, že vzbudit ve veřejnosti strach je dobrá cesta k podpoře pro spasitele, a na druhé straně že hlavy z EU postavily kdysi svou koncepci uspořádání Unnie na zabetonování statu quo (to se netýká jen středoevropských kostlivců ve skříni, ale i postoje k problémům Balkánu). Kalkuloval dobře – v EU se sice zvedla vlna hysterie, ale nakonec mu představitelé Unie vyšli vstříc. Jen britští zastánci suverenity vlastní země (někteří) ho považují za zrádce – neprávem. Není to zrada, jen vyčůranost, v našem regionu tak běžná. Jako zrada se to jeví jen v kultivovanějším prostředí, než je to naše.

Přitom macionalistické (Benešovy dekrety) a katolicky fundamentalistické (sňatky homosexuálů, pro polský postoj v této věci mám jakési dílčí pochopení) fanfáry přehlušily věcnou debatu. Unijní listina obsahuje věci, které jdou za Listinu základních práv a svobod platnou u nás. Netýkají se ani Benešových dekretů, ani sňatků homosexuálů. Proč si u nás nikdo nedal tu práci, aby veřejnosti vysvětlil, které to jsou a co znamenají? Chtělo by to zasvěcený a přehledný právní výklad. Pokud by v této věci bylo jasno, bylo by o čem se přít. Takhle celou debatu ovlivňují nevěcné a bláznivé vášně, vyvolávané leckdy s postranními politickými úmysly.

lidovky.cz 23. října 2009